ĎÁBLOVA PANÍ - II.
Dnes naposledy, pane. Pohleď do mé tváře. LITUJ . Řekni, chtěl bys mne znovu obelhat.
ANGEL STORY
Nad silnicí ANDĚL letí, nespoutaně, přesto chytil, tvoje slova do dlaní . . . Hledíš na něj, zda je pravdou, či snad spleten se zdáním .
MAMINKO...
Děkuji za Tebe i za věty, které lze číst v řádcích, mezi nimiž, drží pohromadě spoustu duší. Jsi KAPKA ŠTĚSTÍ - z nebe shozená na mou tvář, láska vrytá VĚČNOU TUŠÍ i ruka podaná, listem čisté stránky. Však to osud ve snech tušil, žes ANDĚL, a tvá vlídná svatozář - dovede mé pocity, před bouřkou a dešti - do bezpečné schránky. Bez Tebe, bez mé mamky, bloudily by napořád a spletly by se v uzel, který nelze rozvázat.
JSEM POPELKA...
Jsem Popelka, ve větru sbírající, odvátá zrnka nenaplněných skutečností a zatracovaných snů. Časem, zašlých příběhů. Žiji v nich. Dýchám pochopením.
ĎÁBLOVA PANÍ - 1.část
Zpod řas, jenž splývají s černí nočního nebe, odchází slza. Poslední, zde zrozená. Stéká po tváři, hladí. Tiší křik, linoucí se z mého nitra.
Pojď, má LÁSKO...
Paleto krás, lásko snová,zahalená v nadějích. Dnešní noc Tě v ohni schovám,před zraky všech nesmělých. Odlož křídla. Dej mi ruku,v obrysech těl hledej ráj.
BITVY S CITY...
Děkuji, že jsi. JSI MOJE DUŠE. Snad pro plamínky v očích,co pálí, jak výstřely z kuše,snad pro znějící,milostný hlas. Chtějí mě rozpárat na tisíc kusů.
Ohnivá lásko...
Chtěla bych žít v přesvědčení,že svět je krása pouhá,být listem z knihy, nedočteným,a uvnitř srdce touha. SE ROZPÍNÁ. Tenhle pocit dobře znám, duši uvnitř souží,dozní, když se dotýkám. Tělem, které touží.
VÍM, má duše...
VÍM, má duše. Vím, jak Ti je. ČAS si běží, rezignuje,na tvý nohy bolavý. Chtěl bys jít.
ZA ŽIVOTEM ... svoboda !
Pod proudem života, na prahu smrti,číhá na mne LEST. Křičí: " Braň se. " Jak bych mohla,v rytmu vln - se nechám nést. A duši držím na dlaních.