Písmák Ponurá noc
A budu se procházet naším Měsíčním královstvímco jsme si vytvořiliv představáchale přece jento bude jiné,a půjdu samaa budusi připadat jako opuštěná dáma,co si v ponurýchnocíchtoulá srdceotevřené dokořána hledá princeco by zalepil její šrám. -Nemám ráda ponuré noci. -Němý nářek těchhle nocíkdy klidně spíšjenubohý pocito které že todnes vlastně sníš. Potáhnu z cigaretykonečně jako dospěláa mezi těmi našimi dvěma světybudu dělat to,co se nedělá.
Nikdy nezapomenu
Nikdy nezapomenu. ,na neviditelné čtyřlístky,co jsem nosila po kapsách. ,když jsem byla s Tebou,/Zajímalo by mě,vzpomeneš si ještě někdy,jak voněly. /Nikdy nezapomenu.
Otci..
Kus tebeve mněpomaluumírá. cítím,že se předtebounavěky zavírám. (stejně jednou najdeš klíč). Cítilajsem,že tenúsměv nebylzas tak pravý.