Písmák Občas se mi zasteskne
Občas se mi zasteskne
po všem krásném
co jsem prožil
Je to pryč…
Černá kulička
Víte, neměli by jste nikomu vyprávět to, co si přečtete na dalších řádcích. Nepřeji si, stejně jako spousta jiných lidí, vypadat jako blázen. I když k tomu nemám daleko. Vše začalo náhle, jak taky většina nečekaných věcí začíná.
Kouzelnické umění
Laskavě připravit
rekvizity těla
bez krve nechat se
rozkrájet polibky
Chuť
Dnes mám chuť
napsat nejlepší báseň
mého života
Ale zase si říkám:
Neumím chodit pomalu
Neumím chodit pomalu
Ráno když jdu ulicí
závodím s ostatními lidmi
kdo bude první u nějaké mety
Nerad dávám básni název
Pluji na mraku
tvých ňader
hnán větrem vzrušení
na v
Hlavu na dvě půlky
Cítím báseň
někde v hlavě
bolí to
když nemůže ven
Mušle
Moře je co vmušli šumí
hlasu vln věčná ozvěna
tomu věřili jsme jako děti
teď víme
Tri zdanlive nesouvisejici
Ulici
snazim se vyhnout
cvrtemu rozmeru
Myslenky na tebe
hehe :-)
Lid doširoka otevřel ústa a chystal se mít proslov. „Zalepte mu pusu cukrovou vatou . “ křikl kdosi. V tu chvíli začal Lid hopkat po místnosti a vykřikovat, že cukrovou vatu miluje.
Dobrá rada nad zlato
Vy všichni básnící
co ve svých hlavách
jak v obrovských kotlích
vaříte
Toužení na papír
Kroutí se na řádcích
stopa tužky chtivá
vyjádřit pocity toužení
napsat je v slova
Stín
Mám rád můj stín.
Je to můj věrný společník
Jde všude
bez reptání za mnou
Horečka
Postel má křídla
- sloní uši
letíme.
v mraky slov
Proc je dobre byt clovekem
Videl jsem divku
hrebelcovat kone
pozoroval jsem jak jej nezne hladi
a promlouva k nemu
Nedá se zabít !
Znal jsem muže
chodil za mnou
vždycky po západu slunce
měl slzy v očích
Dojmy z vlaku
Za oknem film
rychlý jako let ptáka
rozmazaný svět
Sedím
Pokrok
Kdysi lidem
trvala cesta z měst a do města
i několik dní.
Dnes za několik hodin
Někde jsem slyšel...
Někde jsem slyšel
někoho říkat:
"Nejlepší básníci jsou ti
kteří píší o lásce
Koupil jsem ...
Koupil jsem si
knihu básní
Přečetl jsem z ní
první tři kusy
Bílé peklo
Pomalu se probouzel. Bylo mu podivně lehce, jakoby se vznášel, jakoby snad ani neexistovala gravitace. Chtěl ještě chvíli spát, leč onen pocit neskutečné, opojné lehkosti mu vtom bránil. Tušil, že venku určitě svítí slunce.
Štěstí
Již dlouho jsem se nevracel tou ulicí. Slunce ji hlídá celý den. Není se před ním kam schovat. Když tam tudy procházíte, máte najednou neskutečný, hřejivý pocit štěstí.
Rozlité mléko
Mraky co přešly dnešní nebe
se již nikdy nevrátí
Slyšel jsem cvaknout
dvěře mého dětství
Pach neumytých zubů
Někdy se ráno probouzím s pocitem
že myšlenka naráží zevnitř na zuby
Pouštím ji ven
otvírám ústa
Co zůstává
Včerejšky házíme za hlavu
do odpadkových košů
coby mastné ubrousky od svačiny
v domnění
Vrzání postelí
Vrzání postelí
a neprobuzených kostí
Cinkání a řinčení
elektronických kohoutů
Nikam se neletělo
Mrkay ubíhaly po nebi
bez ohledu na to
že já jsem stál
Celou zemi nechávaly pod sebou