Písmák Až nepřestane pršet
Už nikdy nepřestane pršet. Ledové provazy sešněrují zemi a nebe, budou si blíž, obtěžkané mraky zahalí planetu. Spodní vody se brzy nasytí a začnou se vzdouvat, probublají se kpovrchu a protlačí se ven, nejspíš vnoci. Lidé budou spát, možná neklidně, ale ne víc než jindy, zatímco na polích, v promáčené tmě, vystříknou způdy první pramínky.
jako nebo naopak
u bejvalýho Májebychom si dali sraztak jako poprvéa přinesl bys mi kytkua měl bysnažehlenou košili
a pak bychjako vhloupejch americkejchnebo naopak dobrejch klubovejchfilmechviděla celej ten příběhco nás tenkrát to léto čekal
a teď by bylo dočista krásnývšechny ty hezký věci vypsatpomazlit je vedle sebe do řádků avykouzlit romanci se zárukouaktovkupro Vyrovnanýho a Zasněnou
to bych ale měla strachpomyslet kamjsme to všechno tak pečlivě schovaliže to dneska nemůžeme najít, snadkaždej do jinýho partudo jinýho života, asi
games we play
a dál a dál ana dlaníchmášztichlý večery a dlažební kostky co snima po nocích vysklíváš oknapapírovejm parníkůmtěm kleslejm až na ramena řekyjako chuligán jako nějakej hejsekvíš jsem takový ztracený dítěněkdy zbytečně zlýprotože mám stracho cestu zpátkybloudim po všech těch mostecha ulicích a koukám do okenlidem na životyna kytky na stolecha na utajovaný smutkyvíš města jsou plnýbarev, věží a nocí, co se dají protančitnebo prohrátjsou plný vyprodanejch klubůa taky bytů osamělejch lidívíš mám strachže tu cestu najdua když ti vyčítám ty parníky a střepyjsem to jákdo se chová jak chuligánjako nějakej hejsek.
za nečasů
Na únorově modré nebe se rozsypaly vrány. Sametově černá těla chvílemi odrazila lesk slunce, kroužily vněkolika vrstvách, vobrovském víru. Ze všech stran se slétaly desítky dalších, jejich vyzývavé krá se Markovi zabodávalo do duše. Sledoval obří, monstrózní krkavčí rotaci a myslel na podzim vPraze, na hejna, která se na polích okolo metropole začínala objevovat už vříjnu, přihnala se skřikem a vznášela se nad barvami a zjitřenou zemí.
v trávě, zmáčená
prstem jsme vždycky brnkali o ploty
na laťkách zůstávala stopa zrozbitejch kapek
když pršelo
často si na to vzpomenu