Písmák Marné čekání ...
Čekala do nociČekala marněNepřišelNebylo líbáníNebyly dotykyNebylo žádného milováníDvě oči žíhají tmouDvě ňadra marně se dmouBledý měsíc otírásoucitnou rouškouslzící zraky světniceNa stolku rozžatá svícesamoty jejínemluvnájediná společniceRozumí němým pohledůmjejího dohořívánídvě naděje a dvě vírydva boje a dva smíry* * *.
Konečně chápu
Vyhlížím z oknaZpoza záclonMé roztoulanéSmutné dušeSleduji listíJak zrychlilo tempoVe svlékáníNejkrásnějšíhoBarvami hýřícíhoPřevlekuSpěcháObnažitKrásu tělaDušeSvých nositelůDívám seS obdivemNa kmenyS mohutným větvovímJež jsou mýmOčímBěhem rokuZahalenyKonečně chápuS pocitem studuKonejšímSvoje zmatené srdcePropletenéSměšnými malichernostmiMých bědBeru s povděkemŽe to tak musí býtŽe stojí zato žítNeboťKrásné jeČtvero ročníchDob* * *.
Panenství
Kráčeli metropolíse vznešenostísvých citůdomy jim tančilyv očíchsrdceposkakovalajako barevný míčpoprvé sedotknul jejích ústnevědělaco s tím si počítv tom mraveništilidského hemženínedbalříkalsamésamozřejmostiden se již trochu krátiltam v uličceve stínu srdcípři tichém proslovuznějícíchvteřintajemným škrtemna tabuli černésněženkou křídyodešlopanenské mládí* * *.
Rozhovor s violoncellem
Nástroji milýv koutě stojíšbýval jsi dopingemzpívalo lásceo štěstív polohách vysokýchk slunci jsi spěljako muška na jarní ratolestio bystřinách horskýchzvučelzpytoval života účelza přeludem božství šela stalo seže jsi osamělDovol miabych se aspoňtvého těladotknout smělakdyž nedokážuabych tvé strunyopět rozezněla* * *.
Podzim
Podzimse dotýkárezavých veřejílučních trav
Na popravištibílých mlhsklonilo létosvětlou šíjipod široký mečranního chladu
Ohnivásluneční podkovatvrdne na nohouzpěněných koníbystrých oblaků
Odplulyslavnostní lodilétapo průplavech asterdo neznámaKam zmizelyženy kypré i křehkéco mužům tak bujařerozehrály fantazii.
Už nebaví mě smutek
Krajiny srdcejsou tak proměnlivéuž nebaví mě smutekslzy vzdechynechci být vyvrženamezi chladné hvězdysvlékám siželeznou košilizvykuberu tvou rukua dotýkám se jísvých citlivých bokůcítímživot miprohřívá slunceL Á S K Okterou zoufalstvízhrdlojsi vínemjímž otvírá se hrdlojsi něžnájsi krásnájsi vlahájsi korunoumé touhy* * *.
Odešlo léto
Říjnový vítrsi bude rvátšedou tvářsvěta
Na ústadopadlspadlého listípolibek
Tvá podobazáhadnězmizelaz obočívzpomínek
Bolest tuhnena ledovébrýleOdešlo létoduše se loučíMívala jsem oknoplné čistých květůPodzimní škrttajemnéhoperaSmutkemzaplacené:Heureka* * *.
Mesiáš
Vlekl setemnými ulicemiduše si zvykátíživé rezignacijiskra talentuzhasínalaBylo mu šedesátcítil se jako stařecbez nadějívědělže v bludištiživotaje těžkoVracel sedo svéhonuzného bytuotevřel dveřejeho zrak zastavilu velkého balíku"Duchovní oratorium"Čekalo jej zklamánív nadutých výkřicích textůlhostejně listovaldokud nedospělke slovům"Věřím, že Vykupitel žije,radujme se, aleluja. "Navlékl dny uplynuléjako prsten okázalýna prst šťastných vzpomínekjež nikdy nezklamalya jako smyslů zbavenýzačal psátnotuzanotoupsalcelý denanocvzniklapartiturak slavnémuoratoriuMesiášRok 1741Georg Friedrich Händl* * *.
a nic to neznamená...
jen tak . a nic to neznamenáve svých představáchvím jak vypadášdokonce tě i známchodím s tebou po městěkteré máš tolik ráduž není tímčím sis jej zamilovalpozlátkem ulicdnešních dnůpohrdáša tak kráčímepodél řekyspolu se dívámena západ měkkýslyšímjak říkáš" Má drahá "jen tak. a nic to neznamená.
Stíny
Když ztracena jsemv okouzlenía vímže oddatbych se měla snůmže plně žítchci časdo zlatých vidinse mi proplétástříbrný vlasnapjaté myšlenkykřičína hlasivky tichasvému srdcijsem vzdálenajako ústí pramenikráčímokolo řekya nevidímže skalnatý břehzachytilmůj rozmetaný prám.
Jak někdy ...
Jak někdy . v tichu pokojes rozpačitým úsměvemkolem kolejí časumyšlenkyhlodají neúmorněŽivotekolébko radostirozkošebídyJak někdy . jsi mi byl útočištěmJak někdy . jsi zpřísněla připomnělže klamem jetrhat růže v prosincia kdo se tomu zasmějeskončí v blázinciJak někdy .
Jako pláňka
Jak se dýchá jak se žije s tajemstvím v srdci kde milý je Odvážná láska když ústamusí být němá Polibky sdílené slzami chlazené řasami perlový náhrdelník z nich na krku má mnozí jej obdivují Nevědí Jen ona ví. jako pláňka v poli . . .
Vypravuj mi ...
Vypravuj mi . . . O jitrechprobuzeníchnašich vysněných zámcích naplnění touhou po milování O polednách kdy ohněm slunce hoří každá květina a jeho proroctvím sálají naše srdce O západechpolibcích, které šťastně předkládáme všemkdo si všimnou naší velké lásky O nocíchrozpjatých k objetíz nebe padajících hvězdsplněných přání * * *.
Moje léto
Bílým dědictvím konvalinek zraje moje léto Pohádkou šťastné lásky je po chtivých polích rozeseto do květů chrp a rudých mákůŽivot se s člověkem nemazlí Člověk s životem ano Dotýkáš se všeho co máš rád Zvedneš květinu ležící na cestě pohladíš dítě jež si jde hrát uctíváš posvátnécítíš cos nikdy necítil V hřející báni krev bije jako zvon Svět je velkolepý * * *.