Písmák Ta tři slova
ZABÍT ZABÍT ZABÍT
ta tři slova jsou jako studená sprcha
uklidňující, regenerační
chtěl bych si vetknout ostnatou tyč do lebky
Ždibet letní erotiky
Autobus zase narvanej a vedro kzalknutí
tak krásně, že ani dýchat už člověka nebaví
dlouhatá brunetka nacpala šminky zpátky do kabelky
a přesedla si zprázdnýho dvojsedadla ke mně
25.6.2008
Už nikdy nechci nic říkat
nebo mácháním konečetin a vlněním
těla dávat najevo svou existenci
proč je občas člověk tak
Stavitel
Vystavil jsem spoustu koster
a dřív
než jsem je mohl pokrýt dřevem a kamenem
a nakonec střechou
mezi svými
já jsem nic neslyšeljá nic nezbouralani nepostavilnikdy mezi svýmisnažím se najít toho svéhosnažím se nebýt ten v rakvišedivý, s hubou otevřenourozteklýpráce mizí do nekonečna a všechny lidské záměrytamtéžnež se rozlédneštisíce zrcadel oslepía zase mezi svými.
Být živý
Řekli nám, že se to bude vysílat na soukromé televizi, na kterou se skoro nikdo nekouká, protože má slabý signál. Nicméně máma a já jsme měli dělat pořad. Přijeli jen dva. Jeden smikrofonem, druhý skamerou.
Já jsem šťovka. A ty?
Narodil jsem se z ničeho nicpro mě jako nica snažil se být hned velký a silný a nepřehlíženýprostě někdočasem jsem zjistil, že nejsemsám, že je plno lidíkteří jsou větší a silnějšía chytřejšía tak mi nezbylonež předstírat, že jsem velkýsilný a chytrýa dalším časem jsem se rozhlédnul kolem sebepořádně se podívalkaždého strojově prošpikovalujasnil si nějaké věci a vidělže nejen já, alei další, většina lidí tohle dělápředstírají, že jsou větší, silnější a chytřejší, než ostatnía když to někdo zpochybní, tak mupěstí ukážou, jak moc se mýlíno dobřenejsem velkýnejsem silnýa nejsem chytrýale aspoň vím tohlea kdo si myslí, že to nevímvšak já mu pěstí ukážu.
*-*-*-*-*
Uzavřený
přesto snaží se být odkrytý
aby všichni věděli, jaký je to machr
hlavně aby holky věděly
Bych
Rád bych si přečetl báseň
ale nemám náladu na ty bláboly
se skrytým sexuálním podtextem
rád bych si sundal kalhoty a podrbal si
Bůhvíco
Snažil jsem se zahnat ty denní můry
a už víc nemyslet
o stůl tam byla opřená stará ženská
a vesele se bavila sostatními
Míra
Hele Míra si uříznul ruku řezal na cirkulárce polena sjelo mu to a ruka visela na kousku kůže máma pokývala hlavou, asi přemýšlela co udělá strejcovi k večeři a ještě s tím šel od pily až k barákům člověče měl štěstí že tento nevykrvácel tak ho odvezli do Prahy tam mu to sešili a teď už s ní zase hejbá normálně prstama to měl štěstí, řekla máma kdyby ho odvezli do Rakovníka tam by mu jí prostě uřízli, žádný sraní to si piš máma to musí vědět však tam pracovala v televizi nic kloudnýho nešlo tak jsem si dal jogurt.
Příběh o jednom člověku
Zahalen v tabákovém kouři
mnul si ten malý človíček kořen nosu
Byl tisíci hřeby zatlučen ve stolu z překližky
zalepený informacemi, že ani hubu nevystrčil
psycho
Zase jsem zapomněl, že jsem už jedl. Kolem mě seděli lidé, narychlo se odněkud vynořili, ani si nesundali kabáty, protivné stvoření za pultem se snažilo vysvětlit něco o něčem Zabořil jsem nos do zelňačky. Byla studená. Začal jsem přemýšlet, kde to vlastně jsem.
Rudá je barva podzimu
Budu tlít vpodzimní louce
spolu suschlými květinami, vsáknu se do země
a pravou tvář budu mít vystavenou slunci
protože na levé ucho lépe slyším
Jak to protéká mezi prsty
Dívám se zpátkyrok, dva, tři, už si nepamatuju, vkterý se co stalouž si nepamatuju, jaký byl dobrýa jaký špatný, kdy se stala nějaká zajímavá věckdy jsem byl doopravdy šťastný – v takových těchchvilkových záchvatech. Přeci ještěnedávno byla zimaa já se těšil na léto, protože bude slunce hřátteplo, tráva zelená, někam si tak sednout s pivem v klíněa je zase podzima já tisknu na plakáty, že se hledá léto, přidávám velkou odměnuvždyť jsem v žádné trávě nesedělco se to stalo. kam uteklo. proč jsem ho nechal.