mezi-prostor
brr.
kola bez bublinek
je sladká jako ty bez – koz
…a co bude dál.
toulky s Narcisem
toulky s Narcisem
jsem dekadentní kostlivec
koukám na tebe
vhled rozloženou před vitrínou
znělka / jdem tvořit Zem
namaluju si prst
protože ho máš vzadku
jdeš Sadem mouky
navátá tráva ospalých opic
jestli mě chceš
jestli mě chceš
vylez ven zpokoje
plnýho výstřižků
a panenství
že nechám srdečně pozdravovat...
že nechám srdečně pozdravovat.
když máš město u nohou
ze srdce nesmělé úkroky básníka
nesou se hradbami sexů dávno umřelých
mít se kam vracet
mít se kam vracet
(byla půlka noci
někdo mluvil o půlnoci)
nádherná jízda na vrub domům
nimrod
nimrod
vkoutech pokoje
zůstalo ti trochu života
zvenku navátý brouk
namaluješ?
namaluješ.
namaluješ si pusu pokoje.
vlípnu ti jednoho zobáka
když si milá a když znáš Elvise
jedna z věcí
jedna z věcí
vím že dneska jsou to počítače je to mozek
ale taky ještě existuje srdce
(jasně a neznámý planety nad náma
básnické odpoledne
básnické odpoledne
apokalypsa už byla
cejtim to
a nečeká nás nic velkýho
Anteville
Anteville
Otvírám oči.
Šeří se – vypadá to, jako bych nechal oči přimhouřené a ze své ulity pozoroval, co se bude dít.
Vítr si pohrává se šedivými chuchvalci trávy, které odhalují lány vydřené až na hlínu, kde se ukrývají blátivé dozvuky deště. Podzim vplné kráse a slunce ztracené pod nánosem dní, řeklo by se.
Parfém okvětních lístků
Parfém okvětních lístků
Traduje se, že dřív mívaly činžáky srdce, jejichž tep svolával opozdilce do přístavu.
Přikrčení, napůl plešatí, ale nezlomní čtenáři denních zpráv, shrbení a usměvaví, bránící se vichru koženou aktovkou spočinuli v bezpečí svých kajut.
Byla to doba ručně psaných papírků lepených na dveře či úřední desku.
elegie
píšu
píšu zpopelnice
tisknu rty na její víko
nořím do ní ruce
Venuše
Venuše jsi očekávána
ve slaměném klobouku mé mladické tyče
Venuše přines svoje šminky a psy
zvířatům patří večerní vzduch zbavený chlupů
Narozeniny
Červánky nabývají bizarních tvarů na spodní straně víček sloužících jako tenká zástěna oddělující probuzenou, světlem topenou část
pokoje, od spáčských nebes pokrytých půlnočním uspávacím práškem.
Paprsky prstů se splétají na červáncích, které se začínají trhat v nesourodé kapky. Vrůstají do sebe. Mizí.
nezaklínej les
u tůňky táhnou se útlé stopy
vedle tvých šlápot
vypadá to na
otisky kopýtek jedný laně
óda
houpavá moje nálada je houpavá
(a tvoje loď zrovna přirazila kbřehu)
škoda že tady u nás není moře
mohl bych u něho sedět a mračit se
chvíli
chvíli jsi vsobě cítil ohromnou sílu
pravda jenom chvíli a stejně to bylo zvláštní
vůbec jsi nevěděl že jsi toho schopen
vsíle okamžiku napumpoval jsi ruce
najednou to jde
najednou to jde
už pár dní jsi nebrečel výborně.
a hudba je pro tebe víc než kdykoli předtím
kráčíš úplně mimo cesty
ty
jsi krásná
a krásně se o tom mluví
a vůbec nevadí že je zima
a že ktobě přimrznu
na doplnění
potřeboval bych se stebou vidět
a mezi slovy cpát do tebe trapný kecy
třeba vnejapný hospodě
- určitě bych na tebe čuměl jako na akty učitelky
autonomie
řekli mi abych šel
šel jsem
řekli mi abych letěl
to jsem neuměl