Čekám až zahřmí
Čekám až zahřmína hoře vysokés čelem obráceným k východua tichou prosbou na rtech
Čekám až zahřmíaz nebe bez mrakůvšichni padlí andělé začnoupršet
Čekám až zahřmív pokoji bez okenbezdechá touhou a v obaváchz prvenství
Čekám až zahřmíš
Zkus si to sám
Vezmi si to nejkrásnějšíco na světě máša zabal to do cukrkandlu
Pohlaď naposledy svého psa(nebo kočku, jestli psa nemáš)a vyraž do zimní noci
Musíš vylézt na ten největší kopeckterý najdeš v okolía pak se tiše nadechnout
Potom si polož svůj sladký balíčekpomalu na jazyk - a poznáštu nejhezčí poezii života
Zapomenu
Zapomenu
na dotyky noci na tvých rtech
na ranní červánky ve tvých řasách
Zapomenu
Ztratil jsem tě někde cestou
Ztratil jsem tě někde cestoupůlko mojí notya ani jsem si nevšimlže tě nemám
Celou cestu jdeš krok za mnoua najednou. Utečeš si jakomalej kluk
Vždyť víš, že nemám čas tě jít hledat. Mám spoustu práce. Se životem.
Opilý deštěm
Opilý deštěm
jarního jitra
tiše tu sedím - a čekám.
co bude zítra.
S večerem
S večerem hořím
namořevzetím
bouřlivou vodou
pomalu pluji
U brány kostela
Do okenních rámůpadlého večerašeptám ti potichuslovíčka citu
Kradeným cukrovímkočičím pohledempřilákám beránkado svého bytu
Ztrhaná nevinnostpřed branou kostelasi ve svých myšlenkáchs beránekem hraje
"Promiň mi, miláčkutohle jsem nechtěla"tichounkou modlitbouv duchu se kaje
Písmácká hvězda padá vzhůru
No, tak se to stalo. Teda - teprve stane. Tisíckrát opěvovanýTO bude mít za sebou. Ale co vlastně.
Vzpomínání
Pomalinku svítá. Ranní slunce kreslí na obloze první prstýnky světla. Ležím na posteli přímo naproti oknu a zposledních sil sleduji jeden znejvětších zázraků přírody.
Kolik času uběhlo od té doby, cos mě nechal stát na ulici samotného.
Bubínek
Mrtvé tělo v rouše Evy
hříchy, jež jsme zapomněli
tiše skrývá ve svém nitru
Ostříhali dlouhé vlasy
Barva hříchu
Barvy duhy, barva smíchuzakázaná barva hříchuKterou kreslíš po kameníobrázky své ve znameníchTichá slova, málo sněníobrázky tvé na kamenísmývá malá kapka deštěnepřestávej, hlaď mě - ještě
Já chci žít po svém
Snů pár, jsem vždycky měl
a každý den, jsem uměl prožít
I lásku, beznaděj
já chtěl jsem mít, jen pro ten pocit
ZLATOHLÁVEK
Z et je zlato, co se třpytí
L áska z nebe, luční kvítí
A mor zmírá v tichém snění
T y sníš jenom o naději
P oezie, noční snění
R adost, smutek, osamění
I kony tvé shlíží z nebe
N a nesmělé (tím myslím sebe)T ak piš dál.
Tulák po vzpomínkách
Kdy jsme se vlastně potkali. Už vím, bylo to v březnu. Loni. Předloni.
On
Za městem, na tom nevysokém kopci stál On. Sám. Slunce pomalu zapadalo za červené střechy a pomalu a líně kreslilo tajemné stíny do ulic města. Do jeho města.
Pohár touhy
Alejí stromů
lemovaná cesta
do nebe
Ležíš vedle ní
Sweet-cat
Prázdná cukřenka vedlě mě
a ty s ní
Trochu moc sladkého
najednou
Cbboy
Ve výklenku světa
ve vlastním nebi
žiješ
Omotám si tě kolem
Castan
Tvoje myšlenky
mi protékají mezi prsty
Nějak tě nechápu
asi ani nechci
Mimik
Obrázek na dlani
kreslíš mi párátkem
Koukám na něj
a mění se mi
Vzpomínky na ...
Stromy
omotané pavučinami
studené zimy
potichu zpívají píseň
Tři můžou být víc než dva
Konec října roku 1999. Neuvěřitelně nádherné počasí a volno. 28. října padlo na čtvrtek a majitel firmy vyhlásil firmení volno.
Vánoce
Sedím doma, z kazeťáku se ozývá pomalá vanoční melodie. Kenny G a jeho Miracles (nádherně zahraný saxofon). Všude kolem mě je tma, jenom lampička osvětluje malou část mého obličeje a přes mé rameno dopadá na okopírované stránky. Četl jsem to už asi milionkrát a vždycky to budu číst znova.