Apeiron

na začátku našeho bytí málo na klubku je nití nehledejme konec ten s nebývalou přesností najde si nás sám pak z nezměrnou trpělivostí se ptejme o počátku o narozené duši.* .

klišé se na mě hrne ze všech stran...bohužel mezi nimi jsou i hloubky a nezměrnosti duše a horizonty myšlenek....

Určitě tento příměr slyšíš dnes a denně.

zní to poněkud plytce a jako klišé....

Ano a kvůli podvědomému strachu z bezbřehého prostoru vědomí proto máme v životě potřebu se upínat na nějaké pevné jistoty: prostředí, vztahy, paměť vzpomínky, svoje osobní přístavy, neboť vědomí je jako oceán a nad ním vesmír, v nichž se cítíme naprosto sami a ztraceni.

To ano *

krása. a pravda.

Děkuji všem.

to mohu

!!!

jj. šátrala jsem jak nejhlouběji to šlo, ale nic (ani myšlenka)

výborné..***

počátek i skon odbije "mimozvon", na první gong si už nevzpomenem, s tím posledním to bude nejspíš podobný.)

..počátek možná někdy byl, konec nebude nikdy... ***

Těžko najít smysl vět když hloubky v mé duši nět one plus one it is three, dvakrát dvě je někdy pět. Když se ale převede citát do srozumitelného jazyka tak je hluboce pravdivý.... *

Co když není ani jedno ani druhé? ;-)*

Všechno ve vesmíru pochází z ničeho. Nic – ono bezejmenné, je začátkem… Následuj prázdnotu taa a můžeš být jako ono, nepotřebuj ničeho, vidě zázrak a kořeny všeho.