Písmák Noname
Jako kdysi jsem se díval na města jež zářila tmou.
Utopeni vpůlměsíci mraků, pod černou oblohou.
A všechna místa neodkrytá zněla a tápala nocí,
Ty ses něžně přitulila, prázdný pohyb zavlnil se vbocích.
Do černých deziluzí vášně...
Do černých deziluzí vášně se ukrývám
a obhajuji činy před soudci,
již s vlastní podobou nesplývám,
již ve vlnách nacházím jen soucit.
Když mluví někdo o lásce...
Když mluví někdo o lásce,
svou truchlivost v srdci neutají.
Mně zjevují se letmé obrazce
a jiní lidé nikdy nepoznají.
Ztracená láska
Pokaždé když zkouším knihy číst,
na konci věty zas vracíš se zpátky
a hnedle jak obrátím další list,
najdu tě schovanou mezi řádky.
A tudy šel čas...
A tudy šel čas - každý to vidí
vrásky, šeď a pokání,
kdo odešel nenávidí
krysy a trus potkaní.
Co jsi?
Nevím co je láska.
Nevím kdo jsi ty.
Že jeto jen sázka.
Sázka na city.
Kapky
Kapky prolétají vzduchem,
dívají se na svět z výšky,
poslouchám svým levým uchem.
co šeptají si zapíši do knížky.
Večer
Ptáci vracejí se z lovu
a děti hlásí příchod matkám,
oheň dostal se ke slovu,
a kluci slíbí lásku Katkám.
Obzor
Obzor ta hranice lidského dění,
oddělí smutky od radostných chvil,
proniknout za tebe může jen snění
ani ten pták co letí tisíce mil -
¨Konkrétní věci
Konkrétní věci jenž všude vidím
mají svá jména, vlastnosti, zvyky
však myšlenky, city jež den co den třídím.
odletím s nimi třeba do Afriky.
Dopis
Pošlu ti dopis růžový,
o stavu pocitů a faktů,
doufám, že nikdo se nedoví
význam těch přesmyček, taktů.
Vločky
K večerním vločkám připojím své city,
a nechám je dopadnout na tvrdou zem,
naštěstí hluboko uvnitř jsou skryty
a nakonec roztají spolu s tím sněhem.
Osud
Čas usnul tiše na zastávce
smyšleného nádraží,
kde syn se chtěl svěřiti matce,
že už lásce nevěří.