Písmák 1. Budu Ve Vás Žít Navěky
Byl normální podzimní den. Venku lilo jako zkonve, oblohu ozářila hromada zápasících blesků a zbylé listy, které ještě visely na stromech, odolávaly větru, který vanul téměř opuštěnou ulicí. Ulice Frankfurty Racia byla vnormální sluneční dny plná dětského křiku a pomlouvajících sousedů. No tenhle den byl o hodně jiný od ostatních.
Vlkolak
Když se mraky spojí vmlhu
slunce vyhasne vměsíc
tma zachvátí pustý les
a všichni přestanou vidět
Hvězda zářicí na nebi
Posílám ti lásku,
již vmém srdci vyrostla
Posílám ti radost,
kterou si zasloužíš
Odpusť mně tvé zlomené srdce
Co jsem to za člověka. Všem kolem sebe ubližuji. Zničil jsem toho už hodněProč jsem takový, když nechci. Čím více se snažím,tím je to horšíTvé křehké srdce jsem zranil,budeš mít jizvu navždySrdci nelze rozkázat,nebije pro tebeOdpusť mně všechno, co jsem zkazil,má lítost sahá do nebeCo jsi teď myslíš.
Zhroucenina štěstí
Když ztrácíš půdu pod nohamacítíš, že to už nejsi tyKdyž všichni se ti zdají být jinía nemá ti kdo políbit rtyTvůj život je zhrouceninaMizí ti jistota,Nemáš křídlaletět do světaKrajinou zpustošenounajít ztracený životPřekročit propastdostat se za plot Najít se v krajině zázrakůpoužít hůlku myšlenekNic není nemožnéstačí ti pouze správný lékJdi cestou myslebuď písařem svého dneZapiš prázdnou knihustránku po stránceKdyž list plyne řekounechtěné dobrodružstvíKdyž zpěv ptáků se rozléhá lesemharmonie, po které srdce toužíTicho, které tvé oči vidíVlhko, které tvá tvář cítíBolest, již tvou duší proudíŠtěstí, po kterém každý žízníMusíš se probuditnež poslední hvězda vyhasneBude už pozděkdyž měsíc zapadneKrajina zázrakůkrajina touhyExistuje. Jsou to jenom mlhy. Zhroucenina štěstí a pramen slzzaplňují lesy Všechny listy nestačípohltit kapky bolestivé rosyJe čas otevřít očimagickou hůlku použítI nejtmavější tunelse jednou může rozzářit Když večer zavíráš očijsi andělem, který létá v oblacíchOdpověď najdeš bez křídelnemusíš brečet po nocíchKdyž tvou krví projde štěstíjsi rosa, která svítíKdyž se tvé oči naplní slzamijsi list, který pluje po moři.
Listí
Ze stromů padá listíaž na samé dnoAch, ta samotaChudé větvejsou opuštěnyNemají nikohotak jako jáBlondýna na lavičce,sedící v parkuVypadá smutněNěco jí scházíOpadalo z ní listíJe opuštěna jak větevJe opuštěna jako jáBuď má bohyněZachraň měDej větvím životDej jim ztracené listíPotřebuji anděla,který bude při měPotřebuji tebeBlondýna na lavičcePolibek mě po vánku pošlia listí bude opět na větvíchModlí se Čeká na zavoláníČeká na jaroKdy jí naroste nové listíJá taky čekámAch, ta samotaŘekni mně:Jaký smysl má náš život. Proč prožíváme takové roční období. Každý se nám obrací stranouNikdo nás nedoplňujeNěco mně scházíTak jako toběBlondýna na lavičceSlzy se jí koulejí po tvářiTak jako vločky v ziměPusto jak v mém srdciZachraň měPůjdeme spolu přes parkPotřebuji anděla,potřebuji tebeJsme jako větev a listíPatříme k soběSamota nás ničíKdyž volám o pomoc, spadne i poslední listJsem opuštěn jak větevChlad přechází mým nitremZachraň mé srdceVločky budou padat pouze v ziměŽivot bude živějšíNebudeme samiBudeš můj andělA já tvůjBohaté větve našich dnůBuď má bohyněZachraň mě Polibek mě po vánku pošliListí bude znovu na větvích.
Krutý Vládce
Vítr, krutý vládce, proč mě tak lákáš. Tvé tajemství je neodkrytéChci ho poznatBaví mě objevovat nové a nepoznanéTvá síla je neuvěřitelnáSilné stromy ti odolávají,no já to nedokážuVládne ve mně pokušení poznat těVítr, krutý vládce, proč mě tak lákáš. Tvé tajemství je neodkrytéAle chci ho poznat. Vylekané oči při pohledu na tebea tvé kruté hry jenom slzy roníProč jsi tak krutý.
Poselství Mořské Panny
Tmavá noc, silná bouřejiskřivá obloha, bouřlivé mořeDrtivý vítr, silná vichřicešílené vlny se toulaj´ velice Božská síla řadí na březích spojení nebe a zeměsíla vesmíru, síla hlubinMořské vlnyposelství mořského dnapozdrav z nebesodkaz z vesmírupozvánka od Mořské PannyCo se za nimi skrývá. Hlubinynebesatajemno. Když naráží na skályKdyž se plouží oceánemKdyž se vynoří z ničehoHoď do nich láhev,aby plulaTvůj odkaz, poselství nebesůmdej znameníoslov Mořskou PannuČeká na tebeVábí tě, křičíJejí signálySlyš jeMořské vlnySíla vesmíru, síla hlubinSpojení nebe a zeměPozvánka od Mořské Pannypřijmi jí, nech se unášetMořské vlny tě volajíZvou těPles v útrobách zeměNezklam Mořskou PannuČeká těVysílá k tobě signályTvůj odkaz, poselství nebesůmDej znameníOslov Mořskou PannuOdkaz v láhvi vlna přineslak Mořské Panně touhou opjatou Její láska tě k ní navedlaPospěš si, čeká tě v hlubináchOdevzdej se vlnámMořská Panna tě dostalaJejí pozvánka láskou skončilaMořské vlny.
Znovuzrození
Když ráno otevřeš oči,zjistíš, že čas plyneHodně jsi toho prožilPro koho vlastně žiješ. Co vidíš,když ráno vstáváš. Mysli, čas plyneJaký smysl života vlastně máš. Co tě dělá šťastným,když každý den prožíváš to samé.
Seduminut
Dny plynouDva roky bez tebeTvé dotykyChybí mněVrať seDen plyne tak pomaluBez tebeVěčnostKdyž se mysl vzbudíChci být s tebouPouze seduminut s tebou prožítJsi v krajině nedosažitelnaSeduminut tvých polibkůSeduminut tvých dotykůSeduminut tvých něžných slovSeduminut tvé láskyCo bych dal za seduminutKaždou noc usínám sámOtevřu očiPrázdná postelJenom jáKde jsou časy,kdy jsi byla se mnouJsi pryč navěkyNo já tě potřebujiTvá láska jej drogaNedokážu bez ní žítPouze seduminutChci tě vidětChci tě držetChci tě slyšetSeduminut v náručíKdyž se spojíme v jednoNic nás nerozdělíNašich seduminutMěsíce plynouChybíš mněLéta bez tebePrázdná postelve dne, v nociNabídni mně svých seduminutCo bych za ně dalAbych byl s tebouNelze zapomenoutNelze uniknout řetězům oblakůJsme si tak vzdáleníPořád tě cítímHluboce v srdciTrhá mně ho Říká se, že nic není nemožnéNo to teď neplatíPouze ve snechprožijeme našich seduminutSkutečnost se stala zlým snemZlý sen se stal skutečnostíProč to tak skončilo. Čekám na boží soud,abych prožil našich seduminutabych byl s tebouVolím jedinou možnost:Být s tebouPotkám andělaPotkám tebeDíváš se na mě z výškyZ postele oblakůNa mojí bolestProč si odešla. Bolest mě zahubíPřivede ke štěstíSplyneme v jednoProžijeme našich seduminutSvět je tak prázdnýPostel takyMé srdce na věky věků takyZachrání mě jen seduminut.
V Hlubinách Zrcadla
Každý denkdyž se podívám do zrcadlaTělo a dušeOdraz mého obrazuobraz mého nitraTvář bez vrásekoči bez životaNěco mně chybíNepoznamenán životemPrázdná myslJiný pohled na světNejsem připravenToužím po soužitíno bojím se hoMám strach z citůHledám láskunenalézám jíHledám vášeňKde se skrývá. V hlubinách zrcadlaSedí a čekáAž dospějuŽivot zanechá stopya přibudou vrásky životaKdyž se přiblížídémon mysle útočíBrání mně pochopit hledanéKdyž to je na dosah rukynejsem připravenMám strach, že to zmařímPět měsíců sbližovánízanechalo stopy na zrcadleŽádná to nepochopíŽádná necítí mé vráskyObraz malého dítěteŽivot mám před sebouToužím ho poznatHledám vášeňhledám láskuČekám, až splyne tělo a dušeOči se naplní správnými pocitycity se promění v myšlenkya najdu opačný pólmé ztracené dušeČas je naplněn samotouMinuty se mění v dnyNevím, co chcinevím, co cítímLoď plující po mořiztroskotá vždy, když vyplujeSlunce putující po oblozezhasne dřív, než se rozsvítíNajdi za mě odpověďJá to zatím nedokážuNajdeš jí v hlubinách zrcadlaPomoz mě najít střepy mého štěstíSpojit tělo s dušíPomoz mně nabrat vrásky životaspojit nás obaBuď obrazem mého odrazuA loď bude plout dála slunce bude svítitNaplň mé zrcadlo láskoudobij mé oči vášníPotrvá to ještě dlouhoodpověď hledám rokyČas plynea já pořád žiju v hlubinách zrcadlakde se spájí tělo a dušekde se mění obraz v odraza kde touha ožívá.
Tajenka Života
Kopa písmen v slova se shlukujícípůsobí dojmem neznámýmKopa slabik myšlenky tajícíjeví se světlem matoucím Najít jejích smysl je složitéZadívat se do nitra slovPokusit se o toZapojit všechny své smyslyZapojit všechny dovednostiOdpoutat se od problémůPonořit se do podstatyCo v sobě ukrývají. Rozluští jejích tajemstvíTajemství ukryté v písmenechSklub všechno jasnéOdhal tajuplné myšlenkyCo se ti snaží říct. VáhášNeznáš souvislostiTajenka životaPonoř se co nejhloubějiPochop toSpolu na jedné vlněNalaď se na jednu frekvenciVnímej slovaJejich podstatuPak pochopíšNení to tak těžkéBuď detektivemKdyž poznáš pravdu od lžiKdyž odlišíš dobro od zlaKdyž zatoužíš po poznáníObjev v sobě další smyslSmysl pochopeníOdhal tajenku životaPůsobí dojmem neznámaKdyž písmena splynou v slabikySlova v myšlenkyStačí je dešifrovatPoznat jejich podstatuNauč se toPoznej tajenku života.
Čas Uklízet
Nový den se hlásíRanní slunce ozářilomístnost plnou vzpomínekPaprsky světla se dotýkají závěsůa pronikají do tvých očíVáze na hnědém stolku u posteleje plna zvadnutých květůVzpomínky se nechtějí dostat z myslevyhoď je, otevři se světuNeboj se, přijdou dalšíNebreč nad každým koncemKaždý ví, co se slušíNemůžeš stůl upevnit pouze klíncemNelze všechno zachránitRána jsou vždy nováNeměla bys srdci bránita zůstávat samaPoličky jsou plné prachunevidět na jejich dnoTvá mysl žije v strachuNemysli pořád jen na zloProžila jsi toho už hodnětrpěla jsi za všechZbav se břemeneTvůj život je zobrazen i po zdechOsvoboď svou mysl,ve skříni jsi neuklízela už rokyJe čas ukliditOdejít ze životní stokyUdělej si pořádek ve svém životěNarovnej své oblečeníJeště pořád není pozděJe čas vyměnit žárovkuČas změnit světlo životaZměnit pohled na světPomůže ti k tomu krátká samotaZapomeň na všechno zléOsvoboď svojí myslUprav si postelVše bude mít opět smyslZačni od znovuŠtěstí je ukryto v nepořádkuUkliď si ve svém životěČti řádek po řádkuMusíš skončit,abys začalaVáza bude plná květů,což jsi dlouho nemělaNejsi sama,většina prožila už hodně koncůStůl jim teď držíi bez klíncůRozdávej slunce,vzbuď se s úsměvem na tvářiZažij nový začátek,ukaž, jaká jsi.
V Zóně
Hledej ke mně cestuNenajdeš jiJsem v zóněMezi přítomnosti a budoucnostíMůžeš se pokusit zničit mě,ale neproniknešMeziprostor času a mysleZóna časuNeohlížím se za minulostíProč bych měl. Jenom mě brzdíBrání mně žítUtláčí mou myslKaždý má svou vlastní zónuNajít cestu k ní není snadnéLze se o to pokusitMám svou vlastní zónuDimenziMeziprostor přítomnosti a budoucnostiNezajímá mě minulostOhlížím se pouze kupředuCo bude,co mě ovlivní. Že bys to byla ty. Nechci, abys mě nenávidělaNechci, abys mě milovalaMůžeš mě zničitTeprve se osvoboď od minulostiBrání ti dýchatZahodil jsem za život sedmnáct let života,kdy si mě nikdo nevšímalTrpěl jsem posměšky od ostatníchCítil jsem se méněcennýOsvobodila mě zóna,kterou jsem si vytvořilŽádná minulostPouze budoucnostJsem pořád o minutu napřed Nemáš šanci mě dohonit,pokud se nezbavíš …Můžeš mě milovatMůžeš mě nenávidětNa ničem mně nezáležíŽiju pouze ve své zóněNeotevírám se světuNikdo neví, jaký skutečně jsemJsi ode mě dalekoStovky světelných letZahoď minulost Vstup do mé zóny Dimenze mého jáKdyž všechny myšlenky splynou v dušiVize budoucnosti mě žene kupředuZkus toNalaď se na mou vlnuBudeme splývat spoluV mém meziprostoruV mé zóně.
Hledáš
Když ztrácíš něco,co hledášKdyž vidíš všechno,co nevidětKdyž potřebuješ to,co všichniHledáš oporu,která by tě vedlaSvětýlko v životě,které opravdu svítíZahřeje temno v tvé dušiRoztaje ledy v tvé mysliOtevře oči pro jiskřící radostiHledáš naději,již je hluboce v podzemíZasypaná hlínou,která vyhasla v skáluUdupaná nenávisti,kterou lidé chrlíPostaví tě na nohyVyzvedne tě do oblaků,kde získáš křídla naplněná štěstímHledáš jistotu,která by tě uklidnila Je ukryta v tmě temných jeskyň,kde jezero pohltí všechno trápeníOdráží to, co chceme slyšetNic není, jak vypadáChlad v noci na hřbitověJediné východiskoSmrt je neštěstí, které umíráNezoufej Opora, naděje, jistota doletí i k toběRůže rozkvetou i v žlutém poli bolestiMusíš vyčkat, až dostaneš křídlaa rozplynutá duše splyne v radostZabije prázdno.
Chci Více
Tikají hodinyPlynou vteřinyNestíhámVšechno tak utíkáPadámRotující kouleNedokážu ji dostihnoutChtěl bych toho stihnouttak hodněShon lidské mysleNic nelze obelhatExistuje záchrana. Chtěl bych zpomalit časNestíhám žítMinuty natáhnout v hodinyJedna povinnost za druhouNemůžu to takhle nechat. Zastavím hvězdyZměním světOvlivním myšlení národůBude mně stačit můj čas. Rotující zeměkouleMusím tě zpomalitChci toho tolik udělatKdy.
Chodím Po Špičkách
Duše plná temnaHlava ukrytá v polštářiHlásí se nový denChodím po špičkách,abych nevzbudil tvé vědomíSpí hluboce v tvé dušiNeprobudí seNikdy neotevře očiNezmění seZůstaneš pořád stejnýKdyž udělám krok,zavřeš dveřeKdyž se přiblížím,zakryješ si ušiNic tě nevzbudíTma provází tvůj bídný životZůstaneš opuštěnUž tě nebude mít kdo buditVyhasne i poslední svíčka tvého životaTvá duše pořád spíKdyž se vzbudí,bude už pozděSpí hluboce v tvé dušiNikdy se neprobudíMěsíc střídá slunce,a slunce měsícJiž několikrátNic nemusí mít smyslJsi jako šípková RůženkaSpíš již dlouhou dobuBojíš se polibku pravdyNeboj se. Já tě budit nebuduAť tvé svědomí je tam, kde být máPrinc na koni nikdy nedorazíVšichni kolem budou chodit po špičkách Budeš vzduchBude už pozděTvá záchrana skončíza zavřenými dveřmi,v hlubinách polštářeNic nebude jako předtímŠtěstí bez činů je jako moře bez vodyKdyž nevidíš, co neslyšíš…Neboj se. Nechám tě na pokojiBudu číst novinyJak si přeješUž nás neuvidíšZůstaň pod polštářemChodím po špičkáchMyslí si své:Zmrdi.
Temná Pouta
Krev proudíšpiní mojí mysljediné, co nás spájíTa temná poutaVrány nám krouží nad hlavamichladný vítr nás obklopujeTicho, které nikdo neslyšírozléhá se po okolíjak pláč znějící nad hrobemHromada kostí a prachuprostředí, které nás obklopujeVládne nám temný smyslMlha pomalu klesázatemňuje mojí myslOsvobození neexistujeKrev nelze obelhatani temná poutaChci se jich zbavitBráníš měSchovej se. Vrať se, odkud jsi přišelŽiju v temném zámkuTak pustémAni duchové v něm nežijíSlyšet jen tikot hodina řvoucí dveřeNení si co říctHledíme na sebeKrev v nás proudíTemný smyslJak dlouho ještě. Sila utrpení a tíhypadá jak mlha na mojí myslNemyslímnedýchámnecítímKrev je špinavápouto nelze zrušitJsme jako dva pólykaždý jsme jinýV počátku se zrodila nenávistpřebývá, stupňuje seNedokážu se zbavit temného smysluPouta nezničímKrev neobelžuOklamu vlastní smysly. Když neuvidím a neuslyšímChci klidZbavit se temných pout.
Vločky Naděje
Přišel čas radosti,štěstí a překvapeníOblaky se mračíVločky padajíJe pravý časŠťastné očka malých dětíOčekávaný den nadešel Když vánoční tóny bloudí městemHřejivý pocit v domácnostechNe každý má takové štěstíDěravé rukavice malé holčičkytomu nenapovídajíNemá domovSníh radosti, sníh VánocPro nás štěstíPro ni chladKoledy lásky, koledy VánocPro nás potěšeníPro ni smutekDárky z lásky pod stromečkemPro nás radostPro ni slzyJe samaJe opuštěnaKdo si jí všimne. Kdo se za ní otočí. Falešný Santa to nebudeNemá rodinuNemá nikohoSněhu je čím dál vícUmírá smutkemVánoční stromek ji nezahřejeKaždý ji obcházíOhlíží se pouze na sebeVánoce o tom nejsouČas lásky a spokojenostinepatří všemKdo na ní pomyslí. Bude sama.
Když Matka Země Promluví
Když nastane nebeské ránoSlunce uvede nový denPaprsky světla matou naší myslKvětiny života otevřou okna dokořánObyvatelé lesů, ho r a pouští,moří oceánů a pramenů,letící nad ještě zelenými stromy,mohou se ukrývat v hlubinách kmenůUběhly tisíciletí,vše se změniloJe toho hodně,co z planety zmizeloTovárny táhnoucí do nebesMlha smrti útočíKanály ústící do vodyKdo se za tím otočí. Když matka Země promluví,bude už pozděLítost bude zbytečnáNeotáčej se. Když sopka lávu chrlíKdyž ostrov ledovec pouštíKdyž kapky naší Zem rosíKdyž slunce v zimě trápíVyhasne životUtopíme dětiZatopíme lidiSpálíme hříchyVteřiny běží,otáčí se s nebemMlýny pořád melouOhlédni se kolemKdyž Matka Země promluvíPryč s naším životem. Éra zvěrstva blíží se vícNemůžeš čekat,rozhodnout se:Rub a líc.
Něžná Nenávist
Hluboce na okrajiNa pustém poli samotyřvoucí ticho se kolem rozléháKde něžná nenávist panuje,tenké stéblo neštěstí prožíváNení samoRostliny společenství zde žijíČím víc, tím hůřDéšť kritiky je silnějšíLáme stébloNelze zapomenoutVzpomínky se mění v rýhya prach v kořenyMusí je pohřbít, aby zapomněloŽivot plný nociRozkvete. Je poraněnoNestíhá se léčitKapky pláče jsou životemVítr prachu fouká kolemPadá na stébloJeště pořád odoláváNe na dlouhoČas se krátíTeplo proudící krveroztaje všechno zloSluneční paprsky změní led v kapky,smutek v radostKonec lze vždy oddálitZáhrada rozkvitnutá nadějíNesmí slyšetSmečka nenávisti čeká v alejiNesmí ji vidětZkažené nitro zrníček Zeměho nesmí utlačit V něm je nadějeV něm je budoucnostRozkvete v láskuRozkvete v krásuVšechno může změnitMůže změnit násZahubí něžnou nenávist.
Obraz Života
Kdysi dávnoOsmnáct letNeposkvrněné plátnoZrození nového životaŽádné myšlenkyKdyž nemyslelokdyž neznalo dobro a zlo,den a noc…Malíř se ujal své práceObjevil nový smysl životaZačal malovatOdevzdávat své cityTvořit dítěPlátno kvetloZářiloZvedalo malíři náladuVšechna pozornostpřeplula na jiný břeh Tichá závist ostatních obrazůničila to neposkvrněnéZa nic nemohloPomalu, ale jistěstopy nenávistiškrábance závisti hyzdily obraz. Malíř nic netušícímaloval dálpřekrývajíc vrásky zlaLáska byla silnější Škrábance se měnily ve vzpomínkyAž do propasti myslePovrch kvetlBarva schovala všechno mučeníDěkuji, malířiVítr foukal,život se hnalMalíře odválonesouc´ své díloFalešná plátna v závisti zůstalaPrach temna na ně padalZavinily si to samy. Měly se chovat jinak. Pojat k sobě dítěRozhodnout jinakJejích cesta se oddělilaNe navěkyCesty se vždy křížíPřejít přes křižovatku životaVybrat si správný směrMalíř tak opět učinilStvořil nové plátnoNeposkvrněné se stalo poskvrněnýmPoskvrněné začalo vnímat světObě plátna se spojilyByly silnéSoučasněMalíř žil ve spojeníZdolané překážky nejsou pro všechnyNejmladší plátno je nezdolávaloChyběly mu jizvy životaNemocněloMalíř s nímBolest z chátrajícího dílaChtěl být s nímVyléčit ho Ale co s dalším obrazem.