Písmák Jednoho dne
Jednoho dne,
Až všechny vlaštovky do dálky odletí,
Na průzkum do míst mi neznámých,
Já budu doufat, že každá znich
Prach
Vbažinách schovaná,
nenávist těch, co jsme dříve milovali,
sposledním nádechem zahlédneš bubliny,
hledají stébla záchrany.
Kouř z cigaret
Konečky prstů hledám tvou tvář,
vydám se po klikaté cestě,
vyhýbám se hříchům,
co dřímají odpradávna vnás.
Chycená
Letmo tě zahlédnu,
v závanu vůně procitnu,
mysl přeplněna etherem,
usínám s básní naposled.
Utonulá
Tolik nocí, kdy došly ti slzy
a útěchu u cizích jsi hledala,
tak moc chtěla jsi zahodit
poslední špetku víry v pravou lásku.
Ostrovy smutku
Kometa spadla ti do klína,
z kolen smeteš hvězdný prach,
ve tmě opět se ukrývá,
strach z toho, že jsi sám.
Jinak než dřív
V kapičkách potu, který předstírá déšť, je ukrytá touha prostupující vším kolem nás. Neschopná bránit se, uvězněná v nebezpečné představě, jen vůně ruší ten chlad a já tajně doufám, že jednou potkám tě zas snad jinak než dřív.
Iluze- Superstar
V podzimním listí schovaná, poslední naděje ztrácející smysl, vzpomínka jediná zůstává na dny, kdy nečekal jsi, že se to změní. V tichu sevřená, nečeká na spásu, smutkem ověnčená lživá naděje, co naivním dává sílu a jiným umírá. Hledáš zašlé budovy, prohání se tam všechny hloupé iluze, z paměti navždy smazány, zmizelé postavy a sny.
Rozloučení
Kroky tiše do tmy zní, nečekám na to poslední, rozloučení v hlavě mám, odpověď tvá zmatená, všechno padá kolem nás. Chci si tě navždy uchovat, najít věci s tvou vůní. nespatřit slzy, když ti ublížím, nevědět o snech, rozbitých na střípky. Rozdvojená duše, volnost se ve mně probouzí, nechávám tě být, zahrnuji mořem lží a proudem unášet se nechávám.
Obrys
Zrazená chtíčem našich těl,
odhozená na dně mé vlastní propasti,
co navštívím ji vždy,
když vstoupíš mi do cesty.
Poslední polibek
Kapkami vína posetá, vzpomínka, co v mysli mi uvízla, chtíč v ní zahalen, poslední polibek sepjatý s lží. Stále ti utíkám, nechci se zastavit, láskou tvou spoutaná, nevěrná alespoň v myšlenkách. Pláčeš, pak mě objímáš, plazíš se na kolenou, prosby se hrnou z tvých úst, já jen oči zavírám a chci zase znovu snít.
Plastový svět
Času máš dost, rozhodnout se, najít důvod proč, když s jinými se směji, v tobě netvor probouzí se a hlasitě řve. Bloudíš ulicemi, temná zákoutí hledáš, srdce ti říká cestu, ty na místa, kde mě vidíš, stále vracíš se jen. Poslední paprsek slunce chytáš do dlaní, utíká, najít se nenechá, tvůj plastový svět bortí se. Beze mě není už nic.
Odcházíš
Někde v dálce, třpytí se sen, stačí kousek, natáhnou ruku jen, vzdušnou bránou otevřít ten svět, co ve snech žiji s tebou. Opouštíš mě, déšť ti stéká po tvářích, otáčím se, když už zase odcházíš. Lži, ta zloba. dávno paměť ztratila.
Loučení
Slova schází mi, když tvé oči mě v pasti mají, slzy šetřím si, navždy už pro tebe. Doteky ztracené, v prázdnotě, co někdy se rozplyne, pohledy nevinné, na nejistou cestu vyslané. Poslední loučení, které mi v hlavě zní-- Gábinko.
Tvoje zelený oči
Tvoje zelený oči, září do dáli, chytil´s mě za ruku, a někde mezi dvěma světy, potácíme se- snad navždy. Tak neztrácej se, prosím.
Vzdáváš se
Schovaná pod bílými perutěmi s leskem zbylých perletí, vzdáváš se, k nebi tiše stoupáš. Spoutaná, láska tváře zkrášlila, když však světlo zhasíná, jen temné rysy vystupují ze tmy. Objevíš krásu zbylých dní, necháš plynout vodu bez sítí či své srdce pustíš do boje bez šťastného konce. Ztracená možná stále doufá.
Královna lží
Královna lžína svém upředeném trůně,s krásou předků dávno pohřbených,neodpouští hřích jediný,v pavučinách jsi chycený. Divoká kočka,prochází tvými sny,světlo střídá tmaa stíny nahánějí strach,když lampi v dáliukazují cestu. Krví zbrocená,slzy smývá déšť,kam teď jdeš,ta malá součást mě. Kam.
Socha
Spoutaná, neviditelnými pouty, která lehce spřádáš. Schovaná, spatřila v odraze svém strach, jak nehybná socha, chyby své skrývá. Ztracená, v srdci chlad, vzpomínky vítr odvál, přeměnil snadno v prach.
Čekám
Jsem tady-
snad neviditelná…
Před proudy slov se skrývá štít,
co chrání duši tvou,
Princezna, co bála se světla
V komnatách bez dveří, schovaná ve věži, princezna, co bála se světla. O pomoc prosí, srdce jí zpívá, schválně potichu, do tmy volává. Možná, že pro štěstí, trhá kytky podél cest, tančí svůj tanec hvězd, když proráží tvůj něžný stesk.
Vzpomínka
Zastřená pod proudy slov,zpívá tiše píseň labutí,když jí hlavou proletí,vzpomínka na tebe.
vzpomínka na tebe.
Pomalu padá sníh,hvězdy svítí víc a víc,brána snů se otvírá,a poslední co zůstává.
vzpomínka na tebe.
Má láska padá do hlubin
Chci být slepá, ale stejně vidět ti do očí. Chci zapomenout, a přesto si tě před očima promítat. Chci přestat ubližovat, štěstí tvé cítit. Nechci tě ztratit, ale pořád se pletu, dělám chyby.
Skořápka
Teplý déšť a pár zatoulaných balónků, vidím tě i ve spánku, když otvíráš jak skořápku, bránu do světa snů. Po cestě bez konce, procházeli mlčky, jakási podivná dvojice, nehledajíc smysl. Chtěla ho vzít za ruku. Pošeptat pár slov.