PRÁZDNÉ LISTY
Rmoutím se, jsem světem znaven,duše má - mrtvá - jak sfouknutý plamen. V ústech jen mdlý, trpký suchopár,tak užívám život - ten vzácný dar. Namísto myšlenek jen prázdné listy,cítím se volný - ne však sebejistý,tak hledám pramen v němž hlavu zchladit,načerpat sil (a už se neunavit). Nechci být otrokem bible a kříže,chci užít si život, mít k radosti blíže.
TRIPR
Vzkříšeným ohněm, srdcem z lásky - běs,podložen knihami a podstavcem mramorovým. Zvadle jak květina nyní k zemi kles,nebyl dnes zasažen šípem amorovým. Čistý jak křišťál, pannen krvesvit,je zbrocený špínou z temných nor. Zhola již neschopen se postavitby vyšplhal zas na špice hor.
TUŠÍ OBARVENÉ RŮŽE
Měl bych být šťastný, tak proč tedy truchlím, že život je krásný vzduchem zatuchlým v němž nemohu dýchat, jen teskně vzdychat. Můžu mávat dopisem do hajzlu spláchnutým, můžu jen cukat se jak zmetek před odpisem z odřené matrace, stažený z kůže jak fretky z Vietnamu - kdo za to může. Snad ten co lije mu na hlavu tuše duhové jak obloha (fajn pastva pro Boha když sleduje z vrcholu tu lidskou náturu jak kryje se před city) jako ty tuše - co v jednu teď jsou slity. Teď.
Z MÉHO ŽIVOTA I.
Taje jak sníh zmožený z jarních dnů, takové jako ty dost snadno odhadnu. Že láskou planou, to říkají rády, - přitom jsme jenom klauni do estrády. V estrádě ovšem ocení někdo to, co je ostatním v podstatě jedno a netleská když jiným daří se lehčeji to čeho ostatní dosáhnout nechtějí. A tak si říkám, že všechno je v háji, když z toho co nesnáším další radost mají.
DNEŠNÍ DOBA
Je pod mrakem a dnes úplněk bude. Jiskřičky v očích, kundy touhou rudé - kdo šoustat by nechtěl v záři luny. Ve městě páry napnuté jak struny. Tam přemýšlí chlapec, zda položí přítelkyni na postel svou a ojede jako svini.
MAMINKO, ANDĚLI
"Jsem zvědavý, maminko, po nocích bdělých, řekni mi, vyprávěj, příběh o andělích. " "Synku můj, sami jsme, a noc je dlouhá, mě však je dána jen chvilička pouhá. Řekni mi, synáčku, proč slyšet chceš o nich, jak spolu se prohání na nebeských koních. " "To tatínek říkal, že s nimi jsi právě, když našel tě ubitou na louce v trávě.
ROZHOVOR S MODROU RŮŽÍ
Na co koukáš. Co vidíš tam v dáli. Ah, slunce zas výchází a do tváře pálí. Zase den, co bude se v něm dít.
ZRCADLO
"Po cestě. "
Ach ty blázínku.
"Kudy. Když ne po cestě, tak kudy.
SRDCE A TRNY
Spoutaný, oddělen od duše,
cítit, co vydechnou otázky,
malují štětcem krvavé obrázky
rukama špinavými od tuže.
PSYCHOEVOKATOR
Otevřít oči.
to se říká lehce.
udělat první krok, a vše se najednou rozplyne.
barvy stékají jako slzy po tváři.
Kvetiny ve sněhu
Jednou jsem hledal květinu.
Jenže květiny nemohou žít v zimě.
Jak tedy mohu najít květinu ve sněhu.
Realita je taková, že nikdo nemůže najít něco, co neexistuje.
Myšlenka na nebe
Upadl na zem. Studené kachličky ho zábly do rukou, zad i nohou. Když jeho hlava udeřila o podlahu, zamlžilo se mu před očima. Je tohle konec.