Režisér tvýho života
Jsem ten, kdo ti píše scény
a tvoří tvoje dialogy
jsem režisér tvýho života
a vymýšlím ti samý klady
Bota a tkanička
Byla jednou krásná bota, tvořena zlatými nitkami. Moc dobře si svůj půvab a cennost uvědomovala. Byla na sebe hrdá a i ostatní boty ji uznávali jako model dokonalosti.
Ráda a často se prohlížela vzrcadle a lichotila si.
Chvilka poezie
V temných hlubinách času
po proudu vnějšího hlasu
boříme zdi
Že budeme jiní
Zahazuji svět
byl pro mě vším
stačí pár vět
a žádné smím
Přijde s novým rokem nějaká změna?
Letos mě jen na chvíli ovládla kouzelná atmosféra silvestrovské noci. Letmo jsem si uvědomila, že končí rok, jehož 365 dní jsem již prožila. O půlnoci jsem sice jásavě vítala rok nový, ale začátek jeho života jsem nijak neprožívala.
Čím jsem starší, tím víc takovéhle změny nepociťuji.
Stěna
Prosím o ticho
všechny vaše hněvavé tóny
rvou mi uši
Prosím o tmu
Rudá zář
Nad městem se vznáší zář
rudá mračna strachu
jež svou vášní spalují
kousky chladného prachu
Prázdnota
Prázdnota mě sžírá
napětí mi rozlévá po těle
těžknou mi smysly
sežerte mě, andělé
Smítko
Smítko padá do něžných tváří
hledá cestu spletenou svatozáří
ještě neví, že za chvíli se ztratí
s dechem bez možnosti nadechnutí
Přišlo!
Slyším zlo za dveřmi
jeho dech, jeho kroky
láká mě zákeřně
Už se blíží a sápe
Ztraceno
Vzbuď dýmem stín
zažeň žízeň tmou
Vodu rozlij v oblacích
zapomeň - rozvracíš
Tkaní pavučin
Dívám se na nepopsané sklo
chci něco říci, mlčení vybírám
bojím se zrady od toho
který tajemství své v hloubce přikrývá
Poslední věta
Chtěl jsi letět, jak to dělávají andělé
chtěl jsi žít, tak jak žijí tvoji přátelé
nemáš křídla, tak nemůžeš vzhůru
prášky na spaní pro noční můru
Neverší
Pořád jsem tu byla
prosila, odpouštěla, věřila
ale teď odcházím.
Odcházím a slyším
Příliš mnoho
Do které temné duše
už nepadá svit.
Kdo sílu hledal a čí slabost
tu měla být.
Mládí a moudrost
Až po čase každý vidí své chyby,
za co mohli jsme my, za co mohli jiní,
jak krásné bylo věřit lži, že svět je milý,
a teď je vidíme – ty chyby
Ďáblova děvka
Temná smlouva s ďáblem,
vzal si tvou duši,
mrtvá budeš málem,
to se přeci neodpouští
Anděl s ďáblem
Probuď toho anděla, kterého v sobě máš, ukaž mu cestu, kterou dobře znáš, ukaž mu světlo, když je temná noc, dej mu svoje tělo, ať má větší moc. - Už svá křídla trhá, tvé tělo zahlcuje mlha, už svou sílu zná, neděkuje, tvé tělo má. - Z padlého anděla, se ďábel ve tvém těle stal, ani trochu podoba, není tvoje, nelituje, raní dál, s ohněm si zahrává, koně staré už spálil, nevinně dál prohrává, tvoji duši dávno zradil.
O Něm
Když noc se opět stane svou paní,
já zase cítím osamění,
který vmý duši přežívá,
proč do nevhodných přichází zalíbení,
Závislost lidstva na zvířatech
Jak moc je lidstvo závislé na zvířatech. Jídlo, móda, kosmetika, zábava, věda - co mají společného. Mnozí z nás si bez masa nedokáží představit svůj každodenní oběd. Na talíři se nám rozprostírá zvíře, které nedávno bylo připraveno o život bolestnou smrtí.