Písmák Ani ten útěk tě nezachrání
Znám křišťálovou studánku,kde nejhlubší je les,tam tančí víly ve vánku,tančily včera, tančí dnes. Však jejich krůčky lehké jsouty neuslyšíš znítaž červánky je přinesouv kapradí zůstaň skryt. Když vílích těl divoký rejomámí hlavu tvoubez ohlédnutí pospíchejdokud se držíš na nohou. Uprostřed vil já budu státa čerpat z tance sílumůžeš si jak chceš utíkat,nic nezastaví vílu.
Noc a den
V lese v hloží temném
setká se noc se dnem
a oba touží prodloužit
ten čas, kdy spolu mohou být.
Snad budeme žít věčně
Klub osamělých srdcí mě neláká já raději chci potkat tuláka co po hvězdách si světem šel, a našel tu, co najít chtěl. Pak v torně jenom chleba skývu za zrcadlem v zemi divů spolu objevíme Modrou zem, než prolítnem se vesmírem v ohňostroji barev krásných prožijeme lásku, žal, smích. Až jednou rozpadnem se jako kometa střípky té lásky spadnou do světa pak sezobou ji zpěvní ptáci vždyť na zemi se nic neztrácí. A tak, co svět světem bude stát už navždycky to bude znát že našel jsi mně a já tebe že našlo nás peklo, ale i nebe.
Ach, jak obdivuji Horavina
Na hlavu mou se valí hora vin
když čtu jak krásně píše Horavin
…
a potom ten můj splín
Co si můžu přát
Chtěla bych si umět přát
jenom to, co můžu mít
a po nemožném netoužit.
Zavrhla bych