Písmák Čtyřverší IX
Budeš-li má kráska,
budu tvá síla.
Budeš-li má láska,
budu tvá milá.
Bláznivec Tajern
Bláznivec Tajern
Skrze plamen a vlnami moří
bláznivec Tajern si kráčel.
Potkal se shavranem sočima tmy
Mám kočku
Mám kočku
Mám kočku vkrabici.
Je mrtvá či snad živá.
Jó, to vědět. Svou líci
Sultánská litanie
Sultánská litanie
Má Šeherezád
je bezesporu krásná.
Její prsty jsou dlouhé,
Sny a skutečnost
Sny a skutečnost
Zdálo se mi dnes o tobě,
jak jsi krásná
a zanecháš po sobě
Jsem ti a jsme
Jsem ti a jsme
Jsem dálka nekonečná,
jsem obzor se sluncem,
jsem cesta jedinečná,
Ožebračuji studentku
Ožebračuji studentku
Ožebračuji studentku
o její srdce a doteky,
neboť je krásná –
Sněhové srdce
Sněhové srdce
Jako sněhová vločka je srdce
a jen si nalhávám, že to tvé
roztaje chyceno vteplé ruce,
Mezi tvými prsy
Mezi tvými prsy
Má hlava vjamce mezi tvými prsy
jako na nejměkčím polštáři;
ostatně, máš krásné znaky přestálé puberty.
Čtyřverší VIII
Jsi mnohem víc než můj bůh,
když neslepuješ, co jiní neslepí;
ten sladce krutý bastard bůh,
který mne kdys rozbil na střepy.
Baletka
Baletka
Jako baletka na rozpáleném asfaltu
tančíš podivně těžce.
Možná tě tlačí falešná křídla ze smaltu
Bílá paní
Bílá paní
Ve snu vidět, smět se dotknout,
ochutnat hořké proklínání,
vhedvábnou mlhu prsty vetknout
Modrá víla
Modrá víla
Kdysi jsi psávala básně.
Vnich otázka, obnažená víra,
a ptala ses tak zvláštně krásně.
Na druhé straně řeky
Na druhé straně řeky
Zlásky ke mně vodu přebrodila
a strhla poslední svůj most,
jak malá, o to úskočnější víla,
Čtyřverší VII
Co je žal. Co je vlidském světě smutek.
Hlavičky nevábných blínů mezi hroby
a na zlatě pár věnců, mrtvých kytek,
ozdoby zmaru, zkázy i zhouby.
Svatá pravda
Svatá pravda
Svatá pravda vrakvi plane,
vstínech rety rozedrané,
mlčí srdce, které tolik křičelo,
Pokání, lítost, láska
Pokání, lítost, láska
Kčemu je pokání.
Už breč, nikdo to neslyší,
že život náš odstraní
Rodinná satira
Rodinná satira
Peklo prázdné, jen vněm my, vy, ty
civíme bez práce stěžkými kopyty.
Největší jsou hříchy zlásky.
Čtyřverší VI
Svící plamen už nezáří vmlze,
zadal mu průvan nový směr;
démoni, šklebíc se drze,
již lezou ze svých pekla děr.
Podzimní zkamenění
Podzimní zkamenění
Prší listí ze všech stran,
ty, pokrytá jím zlehka,
připlouváš, kde jen ne já to znám.
Voníš formaldehydem
Voníš formaldehydem
Osifikuj se, křehká můro,
když strádá epidermis;
přec užívám tě per orris.
Čtyřverší V
Život je písek, mé ruce síto.
Spolkni ho všechen, ať vím, kdy
zdusíš se kamínkem nahoty.
Já chtěla, leč je mi to líto.
Zkrachovanec
Zkrachovanec
Dým zcigaret a vůně dehtu;
na zdi dlouhé rýhy nehtů;
pár nedopalků vpopelníku života
Čtyřverší IV
Půlnočně, kouřově, sametově něžná Krásko,
líbající luna stoupá nad slunce
a mně je tak lehko, bože lehko u srdce.
Vpíjíš se na sítnici, lásko…
Jsi
Jsi
Jsi tabák do vodní dýmky,
jsi dým a tvary vněm,
vše drahé vně skříňky
Mé druhé já
Mé druhé já
Mé druhé já, hlase přerozmilý,
víš vůbec, co všechno jsme nebyli.
Vboji zas nejsme ti černí ani bílí;
Čtyřverší III
Vyšla si Kráska se Zvířetem
a ono vilně táhlo za ní světem.
Kolemjdoucím trnou rty do „ó“…
A dál. Kam šli. Sákryš, přece do Zoo.
Čemu nezabráníš
Čemu nezabráníš
Ty víš, že vím, že víš, můj Pane,
o každém tvém pomýlení,
že úsměv splatí políbení;
Čtyřverší II
Jeho řeč – jen podivná hříčka hlavolamu.
Zřím vústech smrdutý hlen
a ten černý dvojsmysl unikl nám všem.
Sposměchem vlaskání otevře tlamu.
Michaela
Michaela
Jsi dcera páně Michaela,
anděla smečem planoucím,
a svá potrhaná křídla
Čtyřverší I
Některé stromy už jsou celičké holé.
Jsem a navždy budu naivkář,
tvých nadějí malůvkář.
Kreslím ti stromy celičké holé.
Konejšivé náručí
Konejšivé náručí
Myšlenky se mi splétají vlepivou pavučinu,
lepím se, lepím svou hlavu.
Jaká nenáhoda, pravila’s.
Cesta bojovníka
Cesta byla půvabně lemována oběšenci. Houpali se na zkroucených větvích stromů jako nějaký druh nového ovoce. Ty stromy možná dokonce i byly ovocné, ale to mladý muž, který je pozvolna míjel, mohl usuzovat pouze ze zvyku. Ovocné stromy stávaly často podél silnic, aby na podzim konejšily hlad pocestných.
Pojednání o čárkách
Čárky jsou interpunkční znaménka, která slouží koddělení a větší přehlednosti textu. Nejčastější použití je před či za vedlejší větou a pro oddělení větných členů.
Čárka u oslovení
Za oslovením se vždycky píše čárka, ať je oslovení použito vdopise nebo vpřímé řeči. Nezáleží na tom, jestli oslovujeme jménem, titulem nebo přezdívkou.
Legenda o Kočičím Hadovi
Kdysi dávno se Kočičí Had vtělil do lidského těla, aby si mohl užívat krás, jichž se dostalo smrtelníkům, neboť Kočičí Had nesmírně miloval krásné věci. Jakožto bůh byl neuvěřitelně krásný, to však oči lidí nemohly nikdy spatřit. Sám sebe obklopoval nádhernými věcmi, ale vždy viděl, jak jejich krása mizí, rozpadá se, mění se během božího nesmrtelného života, proto se rozhodl podívat jako člověk, který si musí vážit každé vteřiny.
Kočičí Had má jemnou tvář, podle které ve Florencii malují anděly.