Písmák sedání
osamocená sedím v troskách mrakodrapu který před chvílí dosed k zemi a na mě dosedá z něho prach
tichem se rozléhá šílený smích
můj hlasitý smích
no není vtipné že troska sedí v troskách
M
mám málo místa v mozku
myšlenky mrznou
maluji minimrože modrou
maminka mi mává
za dobrotu na žebrotu
není jednoduché
a bolí
chtít a nezavděčit
znamená litovat
jsem
vyrovnávám myšlenku vlastního bytí
zignoruji touhu zapomenout na ni
vtěžký pláč propadávám
však štěstí křičí zhrdla
Černý tulipán
černý tulipán
smutně květoucí
bolest a smutek
ruce třesoucí
Někdy je to jen otázka času
černou propiskou udělám přímku přes cévy na zápěstí.
najednou je mi skvěle
cítím mravenčení v dlani, předloktí a teď už i celé paži.
bože, cítím se nádherně
Střepy přinášejí štěstí
Střepy přinášejí štěstí,
tak udělám pěsti
A buch. do tabulového skla.
Au.
- -
To je křiku, to je hluku
když se tvoříš, malý kluku.
To je ale kraválu,
když jdeš na svět pomálu.
-
Ooh, jak znamenitý skutek,
jen nechápu, proč jsi utek.
Noc osvítila jasná zář-
Já už to mám, ty jsi žhář.
24.12.2003 7:24
V nádražní budově sedí přízrak.
Stříbrné má vlasy,
ruce roztřesené
a v duši díru asi.