Písmák Jonáš a velryba
Byla to naše svatební noc. V tmavém pokoji starého hotelu, na kovové posteli. Nažloutlé záclony volně splývající u zašlých rámů otevřeného okna se pohybovaly pomalu sem a tam. Bylo dusno.
Kouzelník
a pak hladil mé
levé ňadro
které vytáhl ze své
pravé kapsy .
Čerstvo je jaro
ráno otvírá v betonu železem u trati smetí
se směje obhroublý muž otylým žestěm
hraje vítr requiem zařízlo v chaupách řeky
rtuti oblohou krouží havrani černí je mír
Propouštění
Dneska jsem potkala na ulici uprostřed města mladou cikánku se sekerou vruce. Měla dlouhé topůrko, skoro ji táhla po čerstvém sněhu. Vpráci se tomu nikdo nedivil. Když jsem se pak vracela zprodejny do šaten na přestávku, našli u mne kapra Ani jsem nevěděla, že ho vynáším, ale nebyl čas na složité úvahy, musela jsem se obhájit.
Na zahrádce
Chci ještě jednu.
křikla dívenka ve tvaru
zralého hroznu
a zamrkala rybím okem … .
Kinolaťkomat
na procházce
skrz laťkové ploty
pozoruji rodinné idyly
jako krátkometrážní filmy .
Charakterní
můžem udělat slezinu
nebo si dát játra
můžem nabídnout peřinu
tomu
Bauer Bordini
Dopis; rozkreslování
- na počátku - jsem chtěla psát fontem Bauer Bordini ale když jsem zjistila že se jmenuje jinak přestal se mi líbit. odesílám zprávy o tom za koho mne považují tak nepravidelně že by se mohlo zdát že jsou řízeny záchvěvy konstelace luny při nekonečných poutích tramvají. za rozbřesku a při západu. je celé město méně palčivé a jeho ostré hrany a jejich ostré hrany mi dovolují myslet na to že ještě vidím.
Óda na rannost
čajník syčí
chladivá voda
stéká mi po rukou
bezprstý Goebbels