Opojení
Do vlasů vetkni si
alespoň kousek nás
nestřízliv řekni mi
intimní výbor z krás
Rozednívání
Ulepenej displej telefonu
ukazuje
pět hodin ráno
dost pozdě na další pivo
PUT OUT
Světe, třes se
zbraně chrastí
pokládám a uvnitř jsem
Neleknem se
Abeceda
A sakra
Blbej den, zase
Co s tím.
Dlouze se zadívám přes zčeřenou hladinu Vltavy obarvenou zapadajícím sluncem.
Odvážení
Vázou s vůní kopretinodvážíš si dnešní splínna gramy a nebo vícsnad jen vrakem bez poklica co zítra, odvážíš se. nebo jen strach v misce skví se.
Variace na covidové ponaučení
Nepřipraven
zasažen svět
covidem
zpomalil
Covidové ponaučení
Ze dne na den
zpomalit svět
pro virus
Matička Zem
Cesta za osudem
Křížem krážem vzduchem letním
běžím k tobě, než se setmí,
skoky dlouhé víc než míli,
čas nepočká ani chvíli,
Zmatená
Jsem nejtemnější světlo tvojí duše,
ten nejtišší výkřik, co k tvým uším kluše.
Stanu se nejslanějším cukrem na rtech tvých,
nejsmutnějším krajem, kde vládne smích.
Reservé
Možná se kaju,
snad vůbec nechápu,
mně danou,
slíbenou
Poprava
Jak minuty rychle plynou
na podiu s gilotinou.
Jak jsi rád za tíhu hlavy,
nemáš srdce bez obavy.
Rozkradená
Vezmi si ke svojí víře mou,
Znáš moji důvěru bezmeznou.
Ke všem svým citům moje dej,
Kprázdnotě bytů mě přirovnej.
živote
Světluška z houfu uprchlá,hůř, než zrcadlo beze skla. Dej mi záminku a světlušku z nebe,hvězdu, co noc ji zebe,upustím ti do dlaní,lepší smrt než poznání.
Do háje..
Proti buněk množenímarné všechno snažení. Neporazím tu, co vinna,sviňská děvka,rakovina.
Vrána
Proč vrána pocit má, že svítávětrem je uhnaná, projevy lásky zbitá,slunce ji pohladí,šaty si vybírá,jen další v pořadíumírá.
Radost?
Zkus zvážit radost červánku,unést ji v dlaníchdo spánku. Neplakej, vím že nezvládneš,odnést ji po nich,po mých snech.
Nepochopitelná
Láska čistá na kříži,jak nacisté v Paříži,sněhové jazyky v poušti,smrt, co smutku nedopouští. Tuší dítě překážku,krejčí chápe podrážku,nonsens slovních spojení,rakovinné bujení. Horší verš, než předešlý,slzy potem odešly.
Sám
Tak zkus mi říct,co je víc,zkus oči zavřít, nech si zdát,o lidech, co měl jsi rád. Tak zkus mi říct, co je chtíč,dej mi ruku do mojí,co ti srdce zahojí. Tak povídej, já poslouchám,máš všechno, však už jsi sám.
Úsměv
Když vítr do vlasů vůni vhání,jak hudbu smání za svítání,když úsměv probudí motýla,jako chuť radosti, co nikdy nebyla,jakmile duše není už část těla,kdy jako myšlenka uletěla,zkouším nemyslet, nemyslet na nic,ze všedního světa,plavat si v prostoru, co nemá hranic,tvůj úsměv má právo veta.