Na rozloučenou
Jak něco pod vodou
Když šátrám
Hledám mezi vlasy
Jak něco pod vodou
Černá
Pár hrstí bílé
Krčí se mi snad stydlivě
Ve volání wolframové žárovky
Světla tak akorát na přepočítání nás dvou
Pohled do tmy
Bubliny ve vodě
Tak komixově němé
Křičí ticho do tmy
Snad poselství mokrých prstů
Modré světlo
SmutnoJak bezruký pianistaA dušeTak křečovitě smotanéKolem hranČerné a bíléŘasyNás Ne-ZdravýchKlenutá dekoltážPlná nadějeJsem zamčenáNa sedm západůMěsíceSmutnoJak slepý malířCákance barev z listůMí lpí na bosých noháchNehty oškrábané do krvavaOd hledání svého jáA ve sklenicijen trochu na dněSmutnoJak hluchý skladatel .
Kočky
Byla jsem
Se žvýkačkou nalepenou na rubu podrážky
Tak děsně naivní
Vdirkách po knoflících
Šifra
Jako špatná socha, tak rukonoházlomená pod tíhou bezprstých nocíDírami ve vlasechPozoruji signály v telefonních drátechKdyž město zhasínáA jen pár oken mne zve domůPříště už neodmítnuVždyť aniNeumím říct ne.
Retardéry
Nosím si vítrpečlivě složený v papírovém pytlíkua někdy tak trochu bázlivěnakouknu do tmyza skly slunečních brýlív nocitak zrcadlovýchArcheologickyodkrývám svou minulostuž vímkdyž mě chtělříkal miTy moje malá mrchoSmích oprášený z ramenpár zbytků naivityto všechnoleží mi v kapsách/v žaludku/a takInkoust v očíchztracený dech na dně nebea slovy ucpané zvukovodyto nechcistačíjen spláchnout se a žít.
Zde jsou lvi
Šupinky ve vlasech
prales
vždyť i ve mně se schovává zvíře
Hic sunt leones
Za světlem
Seškrabaná ze zdisnad z vulgárnostipastelkami barvím odpad z dušea jen takpíšu čárky na zápěstípro tiše zatlačené slzyvoda na růžovoa černá tečka v bílém tunelusamota je dysfunkčnívždyť i můra umírá v plameni svíčkypro lásku ke světlu.
Mentální mantinel
1)Tak nějak pošmourno po neprospané noci ve zbytcích sebe ležím tak trochu do široka a vespod oblohy hádám kolik mužů mě včera "mělo rádo" někde na dně kbelíku se mi leskne rudá planeta Snad od studu2)trocha solia nic moc pochopeníjako vatado očíVe vzpomínání koulím se od světla ke tměStulená jak tichá vibrace uvnitř těla.