Písmák Obava???
Obávám se nejhoršího,
když tají ledy, pálím mosty.
Kdo tohle zažil poprvý,
chce zkusit to i po stý.
Kostelní úvaha...
V úzkém pruhu světla, ve zvířeném kostelním prachu,vzpoměl jsem si na tě, Johane Sebastiane Bachu. Za zvuku tvých znělých fug a tokát, počala má mysl opět svěže tokat;pozorujíc' po zdech dílo malíře, sesmolil jsem, v hloubi duše, pojednání o víře. Jsa ohromen lepým zvukem sto let starých varhan,do myšlenek o životě byl jsem náhle zabrán. Ač jsem levým ateistou, chtěl bych v dobrém Víře popřát,aby mnohé z dítek vůkol, chtělo nebi sluchu dopřát.
Mejdan ve fleku...
Jedné noci bezesné, kdy nebylo do čeho píchnout,hlavu v sloupek opřenou, já uslyšel jsem cosi vzdychnout. Hned zpozorněl jsem, hledav zvuku příčinu,as chtíce přistihnouti rušitele při činu. Tak stražím uši, chytám se stopy,ten hluk kdos', proklatě, v mém fleku tropí. Kdo by se odvážil, hrozí mu kastrace,snad drobný hlodavec, průvan či inflace.