Písmák Rád seru v hospodách
Rád seru v hospodách Mojí mámě se to hnusí Ale co s tím nadělá Když musím, tak musím Rád seru v hospodách Mezi hospodskými sráči Jiná řešení nehledám Když už mě to tlačí Rád seru v hospodách Řeči mé mámy mi nevadí Prý, ať si nikdy nesedám Stejně se vždycky posadím Rád seru v hospodách Jsem přeborníkem v sraní A nikdy nestojím u mušlí Já seru na místa k stání.
Chystala ses večeřet
Otevřela jsi mi jen tak v prádle Polonahá zůstala stát ve dveřích V ruce krajíc namazaný sádlem Zárubně tě studily až v páteři Vypadala jsi docela k světu Ale na představení v opeře Čekal jsem večerní toaletu A ty ses chystala večeřet Pak v předsíni jsi řekla před zrcadlem S pohledem upřeným dovnitř sebe Prý nebudem se bavit o divadle Namazala jsem se spolu s chlebem.
Posaď se mi na klín
Posaď se mi na klín Jednou, až se staneš ženou Malá nizozemská Jacquelin Dávno neznáš moje jméno A že láska není němá Chtěl bych šeptat do tvých uší Věty na jediné téma Jak ti to neskutečně sluší Jenže já nejsem ten pravý Kdo by seděl do tvých plánů Budeš raději plést hlavy Stovkám bludných holanďanů.
Prý se ještě stále počítám mezi chlapy
Prý se ještě stále počítám mezi chlapy Ať už jde o práci, nebo když se jdu napít Ženě dám zakusit skutečné štěstí A hřebíky bych mohl zatloukat pěstí K jídlu se stavím jako málokdo z lidí A na svůj věk i bez brýlí zřetelně vidím Jak slunce mých dnů se sklání nad obzorem Tak už mi přestaňte lhát, pane doktore.
Chci se vcítit do role ženy
Chci se vcítit do role ženy, abych zjistil Kolik vteřin ji musím držet v náruči Než začne cítit něhu Potřebuji k tomu někoho, kdo by mě jistil Někoho, jako jsi ty, která mi zaručíš Že nezůstanu na druhém břehu.
Vzala sis šaty
Rozhovor se mnou asi není žádná sláva Vždyť naprosto nevnímám tvé vyprávění Mou pozornost teď právě zaměstnává Jak nedbale ti sklouzlo ramínko po rameni Vzala sis šaty a tím jsi mi učarovala A tvůj strach teď brzdí naši debatu Že bych si přál, abys tu přede mnou stála Bez toho strachu a bez šatů.
Rybářko
Bez návnady a bez udice Lovila jsi jen malé ryby Ale tentokrát ses, ty uličnice Dopustila velké chyby A snad se ti brzy rozsvítí Kdo koho na rybím trhu prodá To ty jsi se chytila do sítí Rybářko v neznámých vodách.
Dvě pevně srostlé borovice
Usnul jsem a zdál se mi sen Byl trochu odvážný, tak mi jej promiň Hluboko v lese, když končil den Proměnili jsme se ve dva stromy Byli jsme do sebe vpleteni Dvě pevně srostlé borovice Ruce jak větve, nohy jak kořeny A prorůstali jsme stále více Až jsme se spojili v rozsoše Ve chvíli nejhlubšího citu Ve chvíli největší rozkoše A zůstali tak až do úsvitu.
Mám díru v lodi
S hrůzou zjišťuji, že mám díru v lodi Proč jsem se nedržel radši jen při kraji Když v tom ještě neumím dost dobře chodit A v žádné obuvi moji velikost nemají.
Ať se mnou není moc práce
Vždycky mi příšerně vysychá v puse Když se mnou chceš mluvit o milování A zdá se mi, že to chceš v jednom kuse Já jsem však dávno odumřelou tkání Už se pomalu chystám odpotácet Na věčný odpočinek s jistým cílem: Hlavně ať se mnou není moc práce Než mě hrobníci zahrnou jílem.
Být první
Nedá se říct, že bych dobře snášel Neštěstí mých nejdražších přátel A děsí mě představa, že za pár let Mě začnou jeden po druhém opouštět Tak abych se vyhnul tomu utrpení Že někdo z blízkých už tady není I když ti tím asi pokazím náladu Chtěl bych být první, kdo příjde na řadu.
Fantazie je vyschlá studna
Má fantazie je vyschlá studna Jen prach se víří dole u dna Proniká do plic a do očí A každou chvíli mi zaskočí Když lapám po dechu a polykám A tápu ve tmě a nevím kam Zmizela úplně všechna vláha Příliš dlouho jsem nad studnou váhal Tak se teď zalévám prachem místo vody A pak rodím takhle bezduché plody.
Chtěl bych
Chtěl bych klečet u tvých nohou Chtěl bych, ať mé oči mohou Alespoň na malou chvilku Zabloudit ti pod košilku Snad se nedivíš, že tě toužím vidět Tak se na pár vteřin přestaň stydět Vždyť letmý pohled není letmý dotek A pod košilku ještě neznamená do kalhotek.
Překonáváš gravitační sílu
Překonáváš gravitační sílu Rozpustilá jako malé dítě Vznášíš se a připomínáš vílu Oděnou jen do rybářské sítě Proti slunci mě klame fantazie Že porušuješ fyzické zákony Vždycky raději zatáhni žaluzie Když ze židle věšíš záclony.
Zneužíváš
Mrzí mě, že zneužíváš všechny kolem sebe S kamenem jdeš na toho, kdo za tebou jde s chlebem Uvidíš, že nakonec se ti to jistě všechno vrátí Vždyť většinou, kdo platí poslední, ten nejvíc platí Tady se však neshodneme ani v jednom bodě Je lepší všechny pošlapat a potom poslat k vodě A směješ se mi do očí bez pocitu viny On za tebe zaplatí zase někdo jiný.
Poslouchat "ch"
Poslouchat tvůj výdech a nádech S uchem na tvých nahých zádech Ach, takhle potichu dýchat Chtěl bych tě každou noc slýchat.
Bez invence
Někdy se cítím bez invence Zvláště, když stojím u kredence A jediné, co je mi třeba Ukrojit si krajíc chleba Ale místo jídla jako od maminky Stejně musím z kuchyňské linky Vytesat bez zbytečných proslovů Sochu z Velikonočních ostrovů.
Ani kapku krve
Nemám ani kapku krve v žilách A proto z nich nic nepoteče Až mě pořežeš, moje milá Ve spánku nožem, dneska večer Pak mi dej napsat na rakev Než ji zahrabou do hlíny Že jsi mi celý život pila krev Abych ti neumazal peřiny.
Rád kradu
Rád kradu tvé letmé úsměvy Plaché, tiché, však plné úlevy Jsi tak tichá, že bys nevydala hlásku Ani kdybych ti rozepnul sponky od podvazků A nezajímá mě, jestli se to může Je příjemnější dotýkat se kůže Nežli sahat na nějaké oděvy I když kradu nejen tvoje úsměvy Ale taky, to bys neuhádla V prodejnách spodního prádla.
Nejsem pro nikoho k mání
Do mých nevidomých očí Hluchých uší, němých skrání Do mých dveří nelze vkročit Nejsem pro nikoho k mání.
Noční můra
Nějak příliš často tě trápí noční můra
Máš dokonce strach jít sama v noci čůrat
Neotvíráš okno a pro všechny případy
Se zamykáš v ložnici na dva západy
Ve vlnách oceánu
Ve vlnách oceánu, na škuneru Kde blízkost smrti k smrti nevyděsí Jen muže ocelových charakterů Než se loď roztříští o útesy Tu všichni následují kapitána Jako rytíři kulatého stolu A cena života je jasně dána Když se člun zmítá na atolu Přesto nemají žádnou šanci přežít Řečeno stručně a bez obalu O hrstce ztroskotanců na pobřeží Ostrova krvelačných kanibalů.
Neházíš
Házím do vody placaté kameny Na břehu rybníka, kousek od hráze Jsi tady se mnou a jen krčíš rameny Když chci, ať si jdeš taky zaházet Ani se nedotkneš těch placatých kamenů Neházíš, zřejmě máš k tomu své důvody Přemlouvání je házení hrachu na stěnu Asi tě někdo v dětství ošklivě hodil do vody.