Písmák čirá voda
Průzračný pramen vytryskl jako gejzír.
Vlil do mé kůže pružnost a objevila se chuť užnesnít a žít " to" naplno.
Proč by sakra ne, i když je tak mladý.
Předsudky ničí člověka v začátcích a svazují mu ruce prožít něco krásného.
pořádek v hlavě?
Dneska si zgustla na svý hlavě.
Rozebírala skládačku kousek po kousku. a ani se nedivila, co našla harampádí.
Dneska šroubovala víčka a uzávěry zarezlé časem.
kdo jsem
V noci se nedalo spát.
Bylo úterý a do středy daleko.
Pokojem prolétl stín a usadil se nad postelí.
"Dobrý večer milá dámo.
jedna z minula
dnes jsme psali básně
řítili se do hlubin svých očí
. a bylo nám bolestně tak krásně.
až na tu přesnost ušlápnutého času ve vlastnictví beznaděje.
ořez
hořkost
usadí se uprostřed jazyka
když chceš zalhat a kreješ si tak svou zbabělost
hořkost-------spolykaná tolikrát
-----
sen či děště mžení.
v jasném ránu otevření-------staré rány.
a hodiny na kostelní věži tváří se unyle
----------------------------------------------------
Cuprumov
kapradí.
V kapradiní skřítek žil,
tu zeleň listů si oblíbil.
Byl svým pánem jen tak lehce. ,
drobky 1
ajé. další ráno s kocovinou
tak den za dnem i noci plynou
vmým tichým pokoji
s démony
drobky
otočím se za tebou a vidím jenom tu hrůzu našich tichých večerů
otočím se a ty to víš
už jsem taková
. ty chceš marmeládu.
tma
Jen tak si přijdeš,
tvořit hrady, domy, cestydo mýho světa.
Sdílíme spolu peřinu a ráno východy slunce v nás.
Něco se stalo.
On
Zabijím slova a myšlenky s tvým jménem. ,
zabijím. v náruči jiných mužů. , abys "TU" už nebyl
Opijím se a miluju tě tolik, že občas nemůžu ani dýchat.
Nůž
Bez mrknutí oka,
podals´ mi ostrý nůž
a čekals´ s úsměvem na rtech,
jak moc bude rána hluboká. ,
Ztráta
Je tu plno slov,
co byla dávno vyřčena
a zmizela "KAMSI ",
kam už nedohlédnu.
očima vlka
Ostrý zrak a v duši šero,
v galerii jménem Srdce - otevřeno.
V této dávce notného snění,
v alkoholovém opojení.
Bez poskvrny muž
Řekl svatý, bez poskvrny muž /ironie/ : "AMEN".
a já říkám. "Svalit jej do vody, na krk dát kámen.
Za nehty třísky nastrkat.
Hod stranou?
To, co utlo tvůj tep srdce. ,
bylo ostří v chladné ruce.
To, co tvoří tu tmu v tobě,
je jen útěk ode mne k sobě.
***
Ta modrá, co skrz koruny té lípy pluje. ,
zvedá se a klesá v tom větru, který duje.
A slunce už se za obzorem ztrácí.
a s vůní západu se mi vrací - myšlenka na tebe.
Bouře
Otiskuje cizí i známé tváře,
do mrtvého kalendáře.
Mě nad hlavou hrom hlasitě zní,
do noci, která rychle odezní.
Příchuť tvého jména v mých ústech je teď
Hledat něco. ,je labyrint.
Těžko posoudit jestli zahnout vpravo či vlevo.
Zase směry.
Mezi svými vlky
Mlčím. a v tom tichu vedu rozpravy s Bohem uvnitř mě.
Jsem ateista a trochu tápu, jestli si slovo "Bůh", mohu zapůjčit do svýho nitra.
Jsou výšky, z kterých nespadneš, protože jsou v mělkých břehách srdce.
Láska?
Měsíc se sklonil a políbil mou tvář.
Rozumíš.
Měsíc se sklonil a políbil třpyt studené hladiny.
a spatřil sám sebe.
Touha
Lesklá upocená kůže.
Malé červené oděrky.
Popraskané rty, nedostatkem tření o jiné. snad, dost možná.