Písmák Déšť
Mokrý přítel mého splínu mých ztracených nadějí a snů vlhká realita mého bytí probdělých nocí hořkých dnů Topím se v slzách andělů.
Šeptám ti
Pod klenbou stromů, v útočišti stinném v náruči přírody, omámeni vínem hledám tvá ústa láskou rozechvělá, slíbávám rosu z křivek tvého těla. Šeptám ti do vlasů. Vysněné touhy oživnout nechávám, v objetí ztrácím tě v objetí nalézám. V milostném zápasu šeptám ti do vlasů, že láska není pouhý klam.
Příběhy
Dřív jsem je často čítával, ty knihy plné nových světů, před svým jsem do nich utíkal a hltal každé slůvko, větu. A žil jsem, šťastný život jiných hrdinů, lotrů, krásných dam přes rameno jim věštil z ruky, vracel se nikým nepoznán. S nimi jsem toužil vzlétnout k nebi pět neděl v balonu hledat cíl, dva roky žít jak trosečníci, pod mořem proplout stovky mil. Dětství je vzpomínkou k pousmání, jsme trochu starší, já i svět, přesto se občas neubráním pohladit rukou známý hřbet.
Ranní
Život se usmál a já bosý v zrcadlech rosy prohlížím si svět Svítání zašeptá "Neznáš ho nazpaměť. ".
Prosba
Namaluj mi svět na dlaň kouskem křídy Namaluj mi anděla s bělostnými křídly Namaluj mi mládí snad vzpomenu si naň Namaluj mi lásku Ach. Mám tak malou dlaň.
Na dobrou noc
Když slunce vrhá dlouhý stín chystá se vklouznout do peřin, v roli něžného poslíčka zaťuká spánek na víčka, dvěma zvědavým princeznám přináší snový telegram. Až složí hlavu na polštář já, co by dvorní pohádkář, s pomocí obrázků a vět vykouzlím tajuplný svět, kde udatný princ po stráni zlobivé draky prohání. Za okny v barvě červánků ulehá slunce ke spánku. Ještě pár řádků zbývá nám oči se klíží princeznám, přichází víla Amálka do snu je k sobě naláká.
Letní vzpomínka
S oblohou místo baldachýnu v peřinách z květů bez šatů a bosý, naslouchám ptačímu evergreenu dopíjím šálek vlahé ranní rosy. A vítám slunce ospalého tvora v průzračné tůňce vševědoucně září, na tváři lechtá mě nahá slečna Flora, společně trháme listy v kalendáři. Den za dnem zvolna plyne.
Vánoční
Na nebi vyšla večernice, sněhová vločka vesmíru. Tma balí náš svět do krabice kulaté, přesně na míru; s malinkým razítkem Made by Bůh. Cinkání rolniček krášlí vzduch, mrazivou nádherou slyšet je smích, na duši hřeje nás o vánocích.
Zpověď
Ohnivý posel vítá ráno. Mé zoufalství Můj bože… Ano. Jsem ve Tvých rukou Ty mne suď a bleskem protni moji hruď nevěříš-li v mé city ryzí, jsem člověk nuzný však láskou bohatý a syt. Má paní vzdálená a cizí, pro jedno krátké políbení souzen a odsouzen Mistr kat mi na mé hrdlo chystá šat Prokletý půjdu smrti vstříc… Jsi pouhým snem, má vyvolená.
Letní snění
Kam oko dohlédne provoněná louka, kol lesů háj ve větru zpívající, tisíce kopretin na trávě sladce spící i matka příroda ze spánku si brouká. Kam oko dohlédne provoněný svět, řeky a potůčky se líně krajem vlní, jak modré stužky na zeleném trní. Čas navrátil nám léto zpět.
Jsem
Do mého okna tisíc oken září jsem tu a nejsem, za okny duše zrcadlo odráží mnoho tváří. Zamčené dveře podlehly času jsem tu a nejsem, ozvěna zvuk nepodobný mému hlasu. Obraz se střídá, voda plyne každým dnem měním se a vše je jiné….
Vzpomínka psaná...
Den zemřel smutná obloha kamenný anděl trhá květy Zamyšlen čekám na boha, v absurdní válce mezi světy. Zmučené tváře v zákopech s posledním sbohem na svých rtech Studené tělo ve mně leží podivný přítel bez emocí, zajatý smrtí v chladné noci. Vzpomínka psaná v dějinách, jen zoufalství a lidská bída Prohrané bitvy bez vítěze, člověk si slepě určil meze… Měsíc a hvězdy Inspirace Píšu Ti lásko naposled, omluvný dopis všemi slovy; utichla střelba mezi rovy. Už svítá Cítím, život bolí ve scénáři mi škrtá roli vlahý déšť smývá padlé stíny Kamenný anděl u mne stojí, v náruči drobné kopretiny.
Vyznání
Hledal jsem lásku v mém srdci v tom malém světě bez boha v divadle bez publika Hluchý a slepý jsem vykřikl Tvé jméno a opona se zvedla.
Poslední verš
Kde ústa němá zůstala tam srdce tiše promluvilo. Myšlenkám život chtělo dát zkoušelo jenom verše psát zoufalství číhá v temnotách nepřipouštím si vlastní strach. Nelze překřičet vnitřní hlas zavřít oči a vrátit čas není to přítel pro zasmání když do očí mi slzy vhání. Cena za lásku smysl ztrácí pro toho kdo ji marně splácí přesto úniku odtud není vše krásné vrátí zpátky snění.
Až
Až všechny trable odplynou až bude důvod se zas smát, vzpomínkám, které nezhynou vytvořím v srdci nový sad….
Podzimní nostalgie
Mlhavé zítřky, bez průvodce marně v nich hledám vlastní stín, podzimní vítr myšlenky poutá a čeká až je vyslovím. Do rukou vezmu listí z duhy a vyzvu vítr na kus řeči, než zpřetrháme všechna pouta, než dokončíme tento rým.
Oči
Oči nás dvou se setkaly, zlehka ses usmála a já věděl, že jsem potkal svůj osud… Myšlenky se staly mými křídly, vznáším se v ztichlém pokoji jsi tu se mnou jsi v každé věci kolem mne jsi vzduch co dýchám jsi snem, který sním jsi ta kterou jsem ztratil a kterou stále hledám. Pohřbil jsem nenávist, aby Ti neublížila vím, už vím… že ať se stane cokoli zůstaneš navždy mou součástí, protože potřebuji dýchat potřebuji snít a možná se jednou naše oči znovu setkají….
Noc
Svět oblékl si černý plášť hvězdy se na něm větrem chvějí, jak lesklý a třpytivý oceán v bláznivém, mihotavém reji. Příroda voní travou a květy a hvězdy volají "Přijď jen blíž. " natáhnu ruku a svými prsty pohladím měsíc, jižní kříž. Svět oblékl si černý plášť….
Byla jsi...
Byla jsi jarem, já v náruč sbíral květy Byla jsi létem, kdy líbal jsem Tvé rety Byla jsi podzim, se smutky jeho všemi Byla jsi zimou, já mrazem zůstal němý.
Vítr
Na prahu snění bez pohnutí na okamžik jsem zůstat chtěl, tělo je struna na loutně času vítr ji zlehka rozechvěl. Ozvěny dálek na křídlech svých oheň pouště i ledu chlad, nezištně vložil v srdce mé pro všechno krásné žil jsem rád….
Stopy v písku
Kde hladiny se dotklo nebe ospalé slunce procitá paprsky svými jemně září vykouzlí úsměv na mé tváři zahřeje teplem dosyta. Po břehu jen tak ledabyle co noha nohu mine mé stopy v písku kamsi mizí přemýšlím proč jsem sobě cizí proč nejsem voda, která plyne. Životem kráčím bez iluzí lidé kolem mne herci jsou každý si hraje tu svou roli, že je moc krásný i když bolí posoudit stěží dovedou. Není tak snadné oprostit se od předsudků a názorů a zapomenout na své chyby neříkat stále „možná, kdyby” nestát před strachem v pozoru.
Osud
Do očí se mi osud smál srazil mne k zemi, jen jsem vstal, z propasti našich všedních dnů hrdě svou hlavu pozvednu, zkouším dál dýchat, zkouším žít a nehodlám se pokořit. Do tváře plivnu obavám nejsem tvůj otrok - to je klam. Jen vraž mi dýku do těla, jak fénix vstanu z popela.
Jarní píseň
Tiše, jen tiše přijdi blíž, pak jarní píseň uslyšíš lahodný v sobě skrývá hlas a drobné kvítky sněženek potěší zkřehlé srdce v nás. Květy na stromech oči hladí a vzduch co dýcháš má svou chuť, je plný slunce, emocí jestli chceš trochu pomoci, tou jarní písní všechny vzbuď.
Život
Život si s námi krutě hraje nepozná soucit, nezná strach, umí však také radost dát i když máš slzy jako hrách, pomůže ti i poradí po tváři zlehka pohladí a řekne tiše mám tě rád. Každý má osud ve své dlani i když ne vždy je štěstí pán, jen rozhlédni se, nejsi sám. Život tak dlouhý zase není, do očí smutku pohlédni a prožij každou další chvíli, jako by byla poslední.
Voda
Po úbočí hor pramen stéká teskně a smutně voda šumí, ulehni vedle do trávy poslouchej co ti vypráví, srdce jí lehce porozumí. Jezero plné tajných přání začátku, konce vidět není odráží nebe dokonale nepoznáš, které je to pravé skutečnost hravě kouzlem mění. Vše kolem ztichlo a den šel spát matně se třpytí hladina v odlesku milionů hvězd na křídlech noci nech se nést podívaná už začíná. Tichá voda břehy mele a její proud jak dlouhý vlas, kapku ke kapce v sobě spojí nalezne správnou cestu svoji, když na pomoc ji přijde čas.
Růže
Ohnivě rudá jako láska, zažehne vášeň, probudí cit na první pohled bezbranná, křehká a jemná zdá se být. Však pozor, malé trny skrývá co nezraní jen tvoji kůži, zavři své oči, přivoň si k růži je nádherná jako Ty. Tak prosím nech své trny spát….
Smutný strom
Smutný strom sklání ruce své kde nad zrcadlem ztichlých luk, rozjímá o tom, k čemu jen z vrboví vítr loudí zvuk. Smutný strom sklání ruce své pro hvězdy tesknou píseň zpívá, na klidné vodní hladině zamlklý měsíc odpočívá. Smutný strom sklání ruce své to žalem kdysi povadly, krůpěje rosy hladinu čeří v místech kam slzy dopadly. Smutný strom sklání ruce své já jeho smutku rozumím, ptá se mne proč jsem tolik sám srdcem mu tiše odpovím.
Hra na pravdu
Život je hra na pravdu kde osud drží kostky v dlani, tak zkus mu dobrý soupeř být snad dokážeš vše ovlivnit, podle svých tužeb a svých přání. Život je hra na pravdu občas mu každý nerozumí, ač pokouší se ze všech sil šťastný je ten, kdo prohrát umí. kdo smysl té hry pochopil. Život je hra co nelze hrát bez přátelství a bez pomoci, jen sám jsi jako kapka v moři co den za dnem se hlouběji noří, než rozplyne se do vln noci.
Zimní romance
Sněží a jemné vločky hladí zem, slunce jen stěží mraky proráží přestože plane, teplo již není, příroda zvolna usíná přichází zima - chladivé snění sníh je jak bílá peřina. Celý kraj oblékl zimní plášť knoflíky na něm stromy jsou, horký dech z úst ti vychází, když v ulicích tvé kroky jdou a stopy co zde zůstaly dočasnou byly památkou. Na okna kreslí malíř mráz pro radost všech je květy krášlí, co zrcadlí se v očích Tvých. to jen se třpytí všude sníh.
Marnost
Bloudím a bloudím světem sám, kde láska sídlí, nehledám… Proč nemám v mysli nic než tebe proč hořím, když mne chlad tvůj zebe, odpovědi se nedočkám. Bloudím a bloudím světem sám, na řeči jiných nerad dám… Vzpomínky kolem zvolna plynou poznal jsem tebe a nechci jinou, přestože sotva šanci mám. Bloudím a bloudím světem sám, jen tobě lásku odevzdám… Dal jsem ti srdce, duši mou odcházíš, chci jít za tebou zůstal jsem opět sám. …tak sám.