Písmák Nemůžu se opít a doufat
Nemůžu se opít a doufat
že svět bude jak já chci
tohle už je dospělost vole
paneláky na věčný časy
Prostě si kreslila svět
Prostě si kreslila svět
živě a jasně
jen tak
trochu dětskou rukou
Vzkaz v láhvi řece
Vzkaz v láhvi řece
utopený slunce obratníku
jako když se nepodaří pokřtít loď
a ta pak klesne ke dnu
Mind-settling traps
Mind-settling traps
instant fall of October
leaves lifeless trees
arbor vitae suffers
Třikrát se otočí než ulehne
Třikrát se otočí než ulehne
stejně to nevydrží
znehybnět nebýt
Třikrát se otočí než ulehne
For us who never dare to sleep
For us who never dare to sleep
and split nights into bricks
for the Tower of Babel
rather untold than unspoken
Náměsíčná noc
Náměsíčná noc
psí sny
pachy vůně pachy
moc těsně utaženej obojek
Vlhko tíseň tma
Vlhko tíseň tma
dřevoryt lesa
červotoč v kůře mozkový
oči překřížený do sebe
Ustrnutí ostatníma
Ustrnutí ostatníma
miserere bláznovství
očkovaný špinavou jehlou
co nejhlouběji
A tak mi přibejvaj vzpomínky
A tak mi přibejvaj vzpomínky
na věci co se nestaly
slepý rameno řeky
bárka na mělčině
Co krok to kalvárie
Co krok to kalvárie
trnová koruna slunce
v srdci dost místa
na všechny hříchy
Vedro tak hlučný
Vedro tak hlučný
že neslyšíš odkapávat vlastní myšlenky
beztak ocejchovaný nedostatečností
Tenhle tejden bloudíme pouští
Lidi uhejbaj popínavym pohledem
Lidi uhejbaj popínavym pohledem
co se připlazí zpátky když nekoukám
bázlivý zmije v šupinách baziliška
který vždycky propálí nejistota
Vltava z pohledu dravce
Vltava z pohledu dravce
zdánlivej klid
lehkej vítr zakřiknutý vlny
a já se o tebe bojim
Tady pod hladinou hudby
Tady pod hladinou hudby
tančí siluety zarputile
okamžiky bezpečnýho zapomnění
v protiproudech svalovýho napětí
...
Přeleť nad kukaččím hnízdem
s hejnem havranů
Široká náruč prášků proti úzkosti
sametové objetí škrtidla
Celý je to pohádkový
Celý je to pohádkový
a ten chlap co v parku zpívá žalmy
je prostě z jinýho příběhu
kde se hodiny neutikaj k smrti
Tu noc jsem přemejšlel o sebevraždě
Tu noc jsem přemejšlel o sebevraždě
poprvý v životě doopravdy
jak zlikvidovat všechny matoucí pozůstatky
dopisy a maily a tak
Některý věci žijou jenom barvama
Některý věci žijou jenom barvama
a dusí je všechny ty odstíny šedi
na šachovnici všednodennosti
a já je nedokážu popsat
Někdy to sám cejtim
Někdy to sám cejtim
když se mi nevyspánim klepou ruce
a zdi se plazí po místnosti
nenápadný škrtiči všedních dní
Chodím si k tobě pro klid
Chodím si k tobě pro klid
sonátu odříkání
růženec falešných františkánů
s provazem kolem krku
Třeba jednou překročim vlastní stín
Třeba jednou překročim vlastní stín
aspoň v poledne
kdy se mi krčí za patama
jako bezzubej spráskanej čokl
Někdy tě naučim koukat mýma očima
Někdy tě naučim koukat mýma očima
poškrábanej krasohled na špatnym tripu
v mejdlový bublině
co nesmyslně láme světlo
Smíšený pocity
Smíšený pocity
jak ve venkovský sámošce
poloprázdný regály
a sem tam něco prošlýho
Prostě jsem si zvyknul
Prostě jsem si zvyknul
plavat v tvym čase
daleko od břehu
až k těm atolům za horizontem
A byla tam i naděje
A byla tam i naděje
nedbale ukrytá
chtěla aby ji našli
chtěla jim roztát na jazyku
Měsíc se odbarvuje
Měsíc se odbarvuje
jak se mi zavírají oči
mechanicky
Ještě než se noc skončí
Svážu ti verše do rýmů
Svážu ti verše do rýmů
poprvé po letech
Snad renesance.
Nechť tedy tančí do rytmu
Takový to upocený spaní
Takový to upocený spaní
lezem si navzájem do snů
tělo na tělo
venku už je dávno světlo
Ten člověk byl cejtit houbama
Ten člověk byl cejtit houbama
nejmíň na dvacet metrů
žádný babky a klouzci
ale ty jedovatý a zlý
Obléknu si pajzl
Obléknu si pajzl
děravou kostkovanou košili
s propáleným límcem
za oknem přituhuje
Furt stejný motivy
Furt stejný motivy
mělký kafe v sebeobraně
a stejný motivy
zbytečný řeči tichu navzdory
Domov ti nebude kosti lámat
Domov ti nebude kosti lámat
z mlýnského kamene kámen úhelný
kruhy a kruhy a kruhy
protni ty kruhy
Raději jsem nespal
Raději jsem nespal
abych mohl krotit nože dočasnosti
jejich ostří kvetla vteřinami
v bludných kruzích čekání na ortel
Zdál se mi příběh někoho jinýho
Zdál se mi příběh někoho jinýho
ukradenej život k ochutnání
vynucený odchody
strach z návratu k cizim lidem
Někdy je těch symbolů moc
Někdy je těch symbolů moc
schody od baru do nikam
pečlivě zamčenej únikovej východ
na čtyři západy
Těla a sny
Těla a sny
jako klubko hadů
Hadonoš třikrát uštknutý
pozdě vysává z rány jed
To se pak těžko tančí
To se pak těžko tančí
když se čas zastaví
odhořívá
duše si vybírá tvý dluhy
Tehdy jsem potkal patetično
Tehdy jsem potkal patetično
hřeje jako červi na nahém těle
Krotili jsme ho snídáním piva
aby nám nespálilo prsty
A až mi přijdeš za okno domalovat tmu
A až mi přijdeš za okno domalovat tmu
nezapomeň na hvězdu s psíma očima
pastýře divokých snů a zatoulaných myšlenek
abych měl komu svěřit svá stáda probděných nocí
Kavárenské hlasy
Kavárenské hlasy
vyuzené skepsí plných popelníků
osiřely mezi sobě rovnými
utopenci
Nezačínej den pitím ohně
Nezačínej den pitím ohně
nakrm se zemí
aby tě mohl odvát vítr
popelem ostatních
V ukradenym čase
V ukradenym čase
mezi dvěma válkama
neonový mraky
falešný úsvity
Letos už bouřkám odzvonilo
Letos už bouřkám odzvonilo
jenom déšť
a hlasy indických poutníků
přichází ke mně posedět
Historky herců
Historky herců
nervózní výdechy před štací
Přijdou dneska lidi.
hrají se navzájem
Rozpité dny se omotaly kolem nás
Rozpité dny se omotaly kolem nás
Klimbáš mi na rameni
vždycky se prospíš cestou domů
A když se vzbudíš
Jen pro tu blízkost
Jen pro tu blízkost
svěříš záda mým rukám.
Celou noc hlídám.
Zvuky cizího bytu
Zvuky cizího bytu
naježená srst kočky
neklidný spaní
Otevřeným oknem utíkají zlý sny
Se zaklepáním vejde smrt
Se zaklepáním vejde smrt
z balíčku karet vytáhne srdcového kluka
nevšímajíc si trumfů
Dožínkový věnec zaleze
Živé ploty opadaly
Živé ploty opadaly
odhalené ložnice
neměnná samota
popraskaný nátěr
Nad hlavou viselec
Nad hlavou viselec
těžké mraky střemhlav
drmolí růženec
nestačí být hezká
Ve vinném sklepě zrají viny
Ve vinném sklepě zrají viny
odložené kostýmy
Zbytečné role ve své nahotě
vytěsněny
Až na Ural
Až na Ural
mezi lihojedy
otisky prstů na hrdlech
pustá ústa
Slyšel jsem prázdné sudy
Slyšel jsem prázdné sudy
volaly moje jméno.
Překvapen ozvěnou-nou
skládám se do osudí
Vstával jsem ještě opilý
Vstával jsem ještě opilý
a pachuť lihu na patře
mne dostihla ažv přízemí.
Zrcadla oči sklopily
Alkohol na stěně vnitřního prožívání
Alkohol na stěně vnitřního prožívání
mě sklání.
Skláním se k nereálnu.
K nereálnu lnu.
Taky mám svoje démony
Taky mám svoje démony.
Když poraněné slunce padá z oblohy,
hlásí se o svůj chléb a víno.
Hostím je hostiemi.
Seděli jsme u svíčky
Seděli jsme u svíčky.
Slova v kouři,
vosk na dřevě.
Teprve dech rána zhasl oheň.
Jdu co noha nohu mine
Jdu co noha nohu minea každý krok zapíjím vínem,pomalu vleču se, pomalu,krajinou kde není času. Hádes by zasloužil pochvaluza tesknou podsvětní krásu. V dálce už Kerberos radostně štěká,vítá mě, dobře ví: je to sem štreka,ochotně dávám mu zlámaný kosti,patřily kdysi mně, rád se jich zhostil. S lítostí zvedám se vstříc další pouti,byť nás to loučení oba dva rmoutí.
Potkal jsem kdysi slepce
Potkal jsem kdysi slepce jenž chtěl být veršotepcem. Snad chtěl se zbavit skepse, dosud ji sdílel se psem, který, ač býval zlatý, měl léta černou srst. I začal slepec tepat a jeho ruka slepá maluje černou tuší co tuší ve své duši, až lidem zdál se svatý, ve psaní neznal půst. Slepec byl prvním z básníků, svět popsal jak ho znal.
Starý havran
Jen starý havran - never more, tu truchně zírá na obzor, kde už se slétá zpěvný sbor. Neumí zpívat každý tvor. A starý havran - never more, si přeje zpívat bas, tenor, či možná, by ho zabil mor. Neumí zpívat každý tvor.