Kapitoly Falmirie - V zajetí ledu, č. I
VZAJETÍ LEDU
Slunce se již ostýchavě schovávalo za obzor a jako rudý příliv začalo pomalu zaplavovat načechrané sněhové polštáře ustlané na rozlehlých pláních. Vzdálené vrcholky hor odhalovaly svoji černou siluetu vzáři uvadajícího slunečního svitu. Majestátný opeřenec vysoko na obloze zazpíval svoji poslední denní píseň a odletěl pryč, aby vládu nad přicházející noční oblohou přenechal nehlučným večerním tvorům. Jindy mocný vítr se nyní po pláních procházel vlažným krokem a tu a tam nakouknul do sněhových závějí, jakoby se chtěl ujistit, že jeho děti jsou již uloženy a připraveny ke spánku.
Hrobník
SMRT A ROZKLAD
Ve městě byl stařec znám jako Hrobník. Připravuje mrtvé kposlednímu odpočinku a dbá, aby duše zemřelých našla cestu klepšímu životu. Každý změsta se po své smrti musel podvolit jeho bledým rukám. Jeho pronikavému, smrtícímu pohledu.
Neuronová
V temném skrytém koutku mysli
dva neuroni povídali.
Kecali tam o lásce
že prý srdce zase neví
1/2 rok
Ostatně jako vždy, na stojáka v autobuse,
po přeplněném kupé Českých drah,
s knihou v ruce,
přemýšlím.
Bludička
Bludička, co zatáhla mě,
do lesa rozkoše a lásky.
Za ruku vodila mě
po cestičce štěstí.
Pivní
Bílá pěna, zlatavý mok, doušek po doušku hltáš,
chmel v hubě a ráj v hlavě, druhému již neodoláš.
Třetí sklénka už se nese, na co budem pít.
Je to jasné, na mě přece, jestli dovolíš.