Písmák Modlitba
Modlitba
Tentokrát jsem nechtěl, napjal jsem všecky buňky svého lepšího Já, ale Ony mě přemlouvaly tak dojemně, až jsem opět podlehl. Životodárný paprsek zbloudilých duší mi sladce vklouzl do žíly a když jsem odhodil injekční stříkačku i dosud nevychladlou lžičku, stal jsem se silným drsňákem, div ne supermanem. A proč bych nepřikývl na jejich prosby, abych s nimi odešel k lánu dozrálého obilí, jehož vůně slibovala svět mnohem krásnější než byl ten můj, a abych jim ho pomohl posekat a úrodu uložit.
-Pospěš si, člověče, žene se bouře.
Kampak, pane ...
Kampak, pane …
Sklep nebyl velký, ale útulný. Mohli jsme se živit jablky, okusovat papír a milovat se bez starosti, že nás někdo vyruší. Ale ona byla zvědavá, toužila poznat i jiná místa v domě, a mimoto tvrdila, že jenom z jablek se žít nedá. Samozřejmě si vymýšlela, protože jsem každou noc vyběhl a pokaždé se v popelnicích nebo u nedaleké školy našlo něco dobrého, alespoň kousek housky nebo chleba.