Písmák Půlnoční
Zapomenuté dopisy
Schovám v šuplíku pod starým kalamářem
Vybledlý inkoust
Se pomalu vpíjí do papíru
Pochodeň
Vpolotmách
mezi zabitím a vraždou
přežíváme beznadějně
se skomírající pochodní
A na hrobě tráva
Kamenné srdce anděla
Horoucně bijící
Ve snaze najít sílu
Odpustit
Tam někde
Tam někde
Uvnitř mého srdce
Tam někde mi budeš pořád chybět
I když jsem se snažila sama sobě
Kukaččí mládě
Vty dny, kdy jsem žila vtý stísněný garsonce, bylo psaní to jediný, co jsem shledávala jakž takž smysluplným. Protože jsem psala často (měla jsem dost času, když mě vyhodili zpráce) a ze zoufalství. Protože to psaní tam bylo, už když jsem byla dítě. A nevím, jestli jsem si chtěla dokazovat, že se nic nezměnilo, že si pořád žiju stejně dobře jako předtím.
Jabloňový sad
Pošetilost
padající z vyprahlých mraků
volání čehosi
co ve své zaslepenosti nevidíme
Evoluce
zmáčknu tlačítko pro zpětný chod
ze zvířete se stal člověk
z člověka se stává zvíře.
Pochopení
šmouha rtěnky otřená na tvé tváři
a přitom já rtěnku nenosím – to bych si pamatovala
zalapání po dechu
pochopení
Smíšené pocity
Pamatuju si ten den, jako by se to stalo včera. Prodírala jsem se davem lidí, nohy mi klouzaly po rozpálených dlažebních kostkách, vkaždé ruce jsem křečovitě svírala jedno dítě a hlavu jsem měla plnou starostí. A vtom jsem tě uviděla. Zastavila jsem se, ale dav mne unášel stále dál a já už nedostala šanci se ohlédnout.
Mexico
A pravda mne nakonec stejně dohonila
Ukrývala se v mlčenlivých zrcadlech
Když jsem se zamkla do koupelny
protože jsem to tam už nemohla vydržet