Písmák Povídk,a která ještě nedostala název a musím ji ještě trochu upravit
1.
Její deníkové zápisy nebyly zásadně moc pozitivní, kdykoli zažívala něco pozitivního, málokdy o tom psala, prostě to zažívala a neměla potřebu o tom psát. Její zápisy vyjadřovaly její aktuální rozpoložení. Nechtěla se stát spisovatelkou, snažila se sama sobě ulevit.
A já snívám
A já snívám
Často snívám
smutná bývám.
Myšlenky mé navracej se ktobě
Stín katedrál
Stín katedrál na mě dopadá,
těžkou hlavu mám,
růže pod schody uvadá,
ach jsem tady sám.
Zlý kobr
Psát na téma zahrada,
neměl by být problém,
kdybych mohla měnit rody
a nazvat kobru kobrem.
Jsi láska co mě škrtí
Jsi láska co mě škrtí
Vmé mysli běhající chrti
Večer co večer jsi
Jsi to ty
Relax- Grizzelda Kindlová pro Tom Hugo
Ano, teď je ta vhodná chvíle,
kdy jsme spolu ušli míle,
ušli jsme míle v cizím městu,
mé myšlenky podobaj se těstu.
Stín katedrál
Stín katedrál na mě dopadá,
těžkou hlavu mám,
růže pod schody uvadá,
ach jsem tady sám.
Vánoční
Jsem sama na Štědrý den,
smutně hledím dálkou ven.
Smutně hledím dálkou ven,
na pozemek, jenž je zasněžen.
Nejhorší otázka
Nevím, jak se mi to mohlo stát. Myslím, že mě zajal nějaký muž a dával mi pozorovat, jak strašlivé skutky spáchal při procházkách po okolí svého bydliště. Jeho sídlo bylo jistě honosné. Nechápu vůbec, co se stalo a jak jsem se tam dostala.
Snažím se být dospělá
Přizpůsobuji se životu.
Snažím se být dospělá.
Nač vzpomínky,
když je snáším plačky.
Cítím vinu
Je parný a slunečný den.
Každý den mám zvláštní sen.
Nespím, pouze sním.
O tom, že osedlat tě zase smím.
Až příjde čas
jednou zapomenu
jednou si vzpomenu
až příjde čas
vzpomenu si na rány
Chyby, výjimka, pýcha
Chyby jsou od toho, aby se lidé poučili.
Výjimka potvrzuje pravidlo.
A pýcha předchází pád.
Chyby dělám, o chybách uvažuji,
Nic II.
Venku teplo,uvnitř zima,
Ale co venku,
Když jsem líná.
Tady temno,venku krásně,
Nic
Je zima,
rádio hraje,
okno je zavřené,
skrz něj zírám do kraje.
Márnice
Už vypršel tvůj čas,
vidíš kolem sebe svíček jas.
Avšak teď má místo vánice
a odnesou tě do márnice.
Modrá
Miluju moře
nikdy jsem u něj nebyla,
stejně tak nebe,
po kterém bych letěla.
Tíseň
Ten den byl slunečný. Když si Lenka se svým otcem Honzou vyrazili autem na výlet,to ještě nevěděli,jakou noční můrou se stane. Jeli ve své zelené Felícii přes kopce neznámo kam,jen zradosti,které skýtal květnový víkend.
Krajina kolem nich ubíhala,byla pustá a převážně lesnatá.
Nenávist
Prý bolest má
mi sílu dá
já však cítím vztek
mozek by mi z toho tek
Padlý Anděl
Já jsem padlým andělem,
znám všech 7 hříchů,
smrt je hříchů ortelem,
načnu první pýchu.
Ten muž
Ten muž,co tu stál tak sám,
se mi včera zpovídal.
Řek,že mi to musí říct,
pak zařval z plných plic: