slaměnej týden

až se hýbnu
ve stínu monitoru
doprovodím svůj pohyb jistým zvukem
říhnu

ze Zairu, protože to zní jako z baru a že tam tam už nechodím, asi že šetřím nebo sem línej

no a na tom balkóně není moc místa
a udělaj nám tam do Vánoc šprdlení a
taky ty držáky na šňůry
že je ale slibuju, co

bojím se jít chcát přes tu dlouhou tmavou chodbu

už jsem měl dávno spát
přemýšlím, jestli je to tu jako fejzbúk
že na mě přijdou špióni
že jako nespím

popadnutí

oceníš slovo propříště
máš kolem nosu kluziště
dvě koryta dnes budou lít
silou lovené velryby

K.O.U.L.E. PLNÁ KRABICE PEMPERSEK

Jdu
už šestým regálem
zalykám se
už od prvních AKCÍ

LEDEN PERE MRAKY V LEDOVÝCH KORYTECH HOR, Z- latě třísky už neudělám

Leden mě uříz koule bez pardónu zas
pere se na třicet zbytek sebeúcty tvé
mraky se řadí vk. o. kole klonů než
v ledových plantážích mi najdeš ústí v

báseň pro prošlé šlechtičny

letuškám záletů
pivům co pěna spadla
chtěl bych své klíče dát
i dveře od klepadla

koule/krabička cigaret

Prsa, která kojí
Přijímaní podobojí
Prázdná gesta nahých žen
To všechno bylo

dosbělost žblebotu

máš zimu na rozdávání
já klonuju žízeň a triky
polštářovíme
večer musím vyzvednout na hladině

kolikrát tě potkaj i míň smradlavý kusy reality, ale s nima prej nezatopíš

před krbem se suší čerstvě zapraná poblitá deka
paní doktorka vnemocnici říkala, že se nenechá zavřít
budík je nastavený na druhou
hlavně nezapomenout nic vbubnu

když píšu

někdy se belhám na jediné noze
pyšný a vbarvách jako páv
jindy třepotám ve výloze
lovímě žlutý batyskaf

pro podobné frocky, mé mladší kopie

pod špičkou slov
rána
jen nevíš
jestli se probudit

to si vypiju

černé pivo po huse
pod svícnem zas najdu se
tak jakýpak saky paky
tma mě skreje

duet

po ránu oblečená
jsem jenom do tvých slibů
že někdy večer přijdeš včas
dvě hlavně beze jména

třídnímu

říjen vpekle dobrých skutků
jak propečený valobalu
bez prsou, cti a bez předsudků
lžousi myši vúdolí králů

už víckrát ne

kdo koho přešlapuje
na cestě od pekelce
kdo komu dveře otvírá
šeredně profukuje

drobnosti

Den čaje
Pára se bouří, slunce uvadá,
papučí loudání - je nový den.
Cítím se hloupě, jsem smetáku násada,

v kolejích

Tmavě je ve mně vsrdci od zvonu
Od věže ke krovům a přes zábradlí
Pozice zákopů konduktér vagónu
Říká že vozí holky padlý

kamarádovi

Když startuje houpací kůň
Tam zhloubi obýváku
Ještě ti zbývá, slepý ptáku
Tůň tak akorát kutopení

brýle sluneční

brýle sluneční
oblýskané nocí
vlezle taneční
a zase máš ten pocit

zdi

Láska ženy
Krvavé pravdy
Zařazení
Pochybnosti

Jan Valiján

Pojedu do Kamerunu nebo kamenolomu
Někam, kde to dobře zní
Krytinou lebky probublá mi
Že bude potřeba vzít si

OZVĚNY ARÉNY

Hrázdění pozic
Kupa dobrých fyzikálních výmluv
Dvě tři džungle malichernosti
Kroky vyhnutelné

prádlo

večer pověsil prádlo
opuštěné kžehlení
o půl století později
ho polil pivem

prý

zabíjím čas
všemi způsoby
jen jedům
jsem poněkud staromódně

Vulgarita

Prablbaleši-panováku.
Zas vyšluješ tou svou herbnou krychlí a žádný bezstřev tu nevyšpikne jednutou polopatu
ten tajxl je v tvý vlastní fotrozřivosti, takže sčum vokyselinost základoznačnou:
si kládobliz, věčně vovolenej šváblivým ščintáním, zlihuvsrab, co vochvatnuje každou výchlupeň, přesto si ve svý konečnici scintáš, že chňápeš permutantnost vůkolí, zhnide. Navíc si zblejvlej, nemůžeš bejt ani soutvor takovýhle lovčudnice, beztak louhníš i starý zpih. Oba bych vás dohnědkoval úplně do otcochlemu, buřtlini hnětlí, namroulí písmáci.

div/oko

má být samozřejmý
milovat svou krev
cítit pouto mimo okovy
dívat se na televizi

úvaha pro sériového vraha, hrobníka, herce i Aleše Nováka

Někdy role člověka
může být sakramentská kláda.

střední vítězství

Odněkud někam a taky do prdele odcházejí kamarádi
To už pod víčky alkoholu vidí
Především cizí chyby a peníze
Ještěže jsou tu zakyselení důchodci

Do arény lze vložit maximálně 1 dílo měsíčně!

dlouhé lži a krátké kordy
pucflekové hrají lordy
taškařice strkanice
kulky nejdou do palice

desítka desítky

nějak trčí proti mě
řady nezarovnaných aut bez potřeby vhazování
lopotnost kroků ka-mvla-stně
když počítám se na slabiky

vaxl

tohle mi neudělá, není možné, že bych tak blbě nalít, přece tu musí být nějaký východ.
nad ránem se protáhla, narazila na jeho spící stehno, hladce teplé, chtělo by-li tělo, chtělo by-li tělo, chtělo by-li tělo, zanotovala si, za zády ucítila chlapa strachu. minuta. sekundy.

bylo nebylo

nechodil do divadla víc než pět let
pak jednou potkal paní režisérku
krásnou
ve vo pět číslech větších hadrech

za dveřni, za sklem

tvé blízkosti šeptávám kolem zápěstí
slaměná vdovo pozor na sirky
nekousej. když břicho ještě lechtá
dlouhým dechem otvíráš kapitoly

malířům iluzí

naléhavost ležení
uzemnila vletu
výboj její chůze
čísi předloktí vschránkách věžáků

malá mořská

nenapovíš mi,
kdy uvadla mořská řasa Skylle.
splývala přeci proti tobě…
trám voku, posmíval ses.

oranžový václav

pohlazení chce vrátit
olej zohně vrátit
peníze mu ovšem nikdo nedluží
nějak se protlouc musíš

(b)lues pro mořského koníka

nejhorší filmová hudba je krvácení zuší
po citovém výbuchu
doprovází-li ji akční scéna
připravte kapesníky, obvazy a právníka

sebezmrouskačská (v)před vobjedem

vytáhni střepy zledňáčka
a zpodjazyku lehkost sloní
kde kurva je jen zatáčka
málokdo sklony skloní

bagrada o kouření a chlastu

s prvním nikotinem přišli první balkony, i když hystericky to bude podávat jinak,
vlétě rachitický tělo po vzoru otcově čůralo do okapu, vzimě ostatně taky, ale sníh nesměl být obarven,
to doma
jinde zas paneláky, postavit proti nim zrcadlo, uvidí otce svážnou tváří ve stylu nekuř, bába tě poleje

nečti pičoviny, onanuj nad svou fotkou

vpolsku souloží katolické děti
a vamerice lubrikanty zvyšují riziko prdelní nákazy
kjistotě nepřispívá nahý muslim
a vyhřezlý penis vreklamě na plavky

jsem smutný, když se hádají kokoti bez orgasmu

už ani nevim, kdy se to stalo
a koho vítr přitom sfouk
jasný je jen, že potrkalo
když pánbu do tý lahve tlouk

chci být ministr, minimálně Kocáb

lidi nezajímají (tvé) cizí půlky, návod na cem

za týden přijde kontrola
odlesky, pří – rod – ní
a hlas až k cíli
mám tašku plnou předsevzetí

něžně pivní

po cestě domů mám park,
můžeš mu šlápnout na větev vzácnou,
vtu chvíli nikdo nepřiběhne,
andělé strážní voranžovém

Tórův cem

vpráci už je ticho na muří nožce
čepelí chvění
. zvuk
neusínej mucholapko

nevyřčená

nedokážu říct, co je mezi námi
protože nějakou dobu nemluvíme
ale ještě se umíme dohodnout o dluzích
a posloucháš, jak bylo vpráci

ať mi ňáká kráva netvrdí, že neumím milovat

ležej si tři
a mě zbyl děcák
snad jsme nepřeskočili něco podstatnýho
a až našetříme na novou postel

Koule lastura

Jsem krab, nebo korál, táta
a ty tvrdá krásná mrcha
na dně akvárka
trojslabičná

vlasta šibíková

mám rád vlastu
se jménem, příjmením ztýdeníků
a že je starší (kmene)
je největší vrba ztěch, co nevidíš roky

ptákoviny, prasečino - prasárny s krávovinama

není ryba jako ryba
některá je sprostá
některý se těžko zbavíš
i když počítáš do sta

Vítejte v Rokitnitz

ve vsi
kde se hospoda u nádraží jmenuje Družba
můžešse objímat s doktorem
už po pěti

neser se do záměrů prozřetelnosti

45:30 (stár : mládi)
„tak jako, že nemám psát citlivej. “
„dělej si, co chceš, snad seš dospělej. “
„vidíš. rým.

ispirace

míval si slinění v malíku
sprostě zatočila vlasy
na znamení dobrého úsudku
a byls nějak míň obřezanej

už ne

už ne
nepředstírám je tu
nazastírám nezmizí
neumírám žiju

ostrovy zdánlivé

ostrovy zdánlivé
na vodách stojatých
v klidu a bez vesel
na dosah ostrovů