Písmák Nepříčetná I.
Vyběhl jsem zauta a zamířil kamsi hluboko do lesa. Za sebou jsem slyšel jen psí štěkot tlumený prostorem auta. Rychle jsem se otočil a hleděl na vzdalující se a třesoucí obraz rozsvíceného auta, zněhož mě pozorovaly dvě smutné nechápající psí oči.
Běžel jsem dál a snažil se podle sluchu najít cestu, kterou se mám dát.
Za sklem
Slabé zapadající slunce se opíralo o fasády domů okolo silnice a za špinavým sklem tramvaje to celé vypadalo jako stará oprýskaná fotka, která se po léta schovávala kdesi vpapírové krabici. Hleděla na tu pozoruhodnou hru světla a narážela loktem do nepříjemně páchnoucího pána. ,Má doma asi hodně zvířat,´pomyslela si, když si konečně vzpomněla, co jí onen zápach připomíná. Ano, žrádlo pro kočky.
Vykoupení
Tiše chodil ulicemi a narážel do lidí. Zvláštní, kolik jich tam najednou bylo. Tyhle ulice bývají běžně vtuto dobu prázdné. Nedíval se kolem sebe.
Miliony smítek
Díval jsem se na obraz před sebou. Bylo těžké dokončit ho zpaměti. Ačkoli jsem přesně věděl, co maluji, nebyl jsem schopný ho dodělat. Měl jsem vše, co jsem k němu potřeboval.