Písmák Svatojánské proudy
Bůh se vznáší nad vodami
Utopených Svatojánských proudů
Nad ledovou hladinou Yukonu
Kde je věčné ticho
Jo
Na okraj tohohle posranýho tisíciletí
Je potřeba vyvýst plnícím perem vozdobnou marginálii
Vpodobě mojí famózní poezie.
Jo, beze mě by to nebylo vůbec ono
Smlz
Na rovině u Hrušnihradu
jsem našel na rukávu smlzáka
řekl jsem mu ať se slizí jinam
že mě příšerně zafláká
Sny nesny
Po představení
Po každé pokažené kratochvíli lítosti
Spečené s večerem v divadle
Dle Guta Jarkovského
Žába
Půjčil jsem si bez dovolení tátovo Ferrari a hrozně doufal, že mě sním nechytěj policajti. Copak má smysl jezdit ve Ferrari pomalu. Ubalil jsem si do zásoby, hulil a nechal popel schválně padat na fotrovo na míru dělaný kožený čalounění. Všufleti se válely jeho nový rejbenky a zapomenutej Redbull.
Až do rána
Tři hodiny čučení do stropu, pak konečně
Přišel sen
Byla vněm divná holka
Modrý vlasy a mrňavý prsa
Vápenka
Vápenka potichu burácí
Když se jde borovými lesy kolem
Na cestách sněží vápno
Jako heroin
:)
Na otázku „. “
Řekla jenom „:)“
Postrádalo to všechnu krásu
Jejího lišáckého pousmání
Ve starém přístavu
vítr skřípe jako
orezlé boky kovových stařen
co polykají vodu a mráz
v zažloutlém rákosí prorostlém prázdnými hnízdy
Skříň
Jakoby já bylo opět na tisíc let daleko
Jako by se zavřela skříň univerza i sčarodějnicí a lvem
Hluboká skříň plná hvězdného prachu
A já zase stojím vrozpacích před jejími dveřmi
Tanečnice
tančilas mi ve snu rudovlasá, vkrajkách
hustou mlhou prchala; jak plamen
míhaly se bílé lesklé šaty
a pod nimi matná, nahá kůže
Prdel na hrnci
už si synu vyndej ty svý uši jednou z řitě
za komančů bylo blbě, no tak to se ví že
muselo se makat, to i Kristus musel zkříže
pěkně k pásu, mladej, jinak znáš to, našli si tě
Indiánka
krásná Indiánka kouří dýmku míru
spožitkem, zhluboka a elegantně
a mistrně ovládá maskování
tak skvěle, že na první pohled nejde poznat
Síť
Zvláštní pocit
Potkat na procházce po pavoučí síti
Střípek vlastní duše
Mezi kapkami rosy
Skrz lógr
Nahá oblečená v bílé kůži
Od rána sedíš na prázdné židli
Ano
Zbytek dopité kávy
Událost U
Emil zrovna obchází roh knihovny a míří na zastávku do bodu A, ve stejné chvíli se ze supermarketu vynořuje Petra. Její poznávací znamení je červená taška snápisem Coca-cola a nazeleno obarvené vlasy. Opisuje půloblouk kolem vchodu sámošky a její trajektorie se pootočí směrem ke staré videopůjčovně na rohu. Emil se nachází na půl cesty od knihovny, jde rychlostí 2,78 km/h a do bohu A mu zbývá mu 224,01 m.