Písmák Prohra
Letěla přes louku, čenich vznešeně nahoru, ocas narovnaný a oči upřené před sebe. Byla paní lesa, nespoutaná a svobodná, svým vyrovnaným klusem ohromovala všechny nižší tvory. Podrobená jen jedinému živočichovi, nádherná jako zapadající slunce, s lesklou srstí a hebkými tlapami.
Běžela tiše, klouzala po vlhké trávě, hrdá a přesto v souladu s přírodou, jako kdysi její předci vlci.
03. 08. 2010
4
2
454
Miniatury prozaické
Dny, kdy z nebe pršel smutek
Vyťukávala jsem rytmus hudby do volantu. Vždycky mě to dokázalo uklidnit, dokonce i před velkým jednáním jsem si pustila určitý druh muziky a hned jsem se dostala do optimističtějšího rozpoložení mysli.
Ale teď to nepomáhalo.
Zatočila jsem doleva, na malinké parkoviště blízko náměstí.
26. 07. 2010
4
18
2424
Povídky