Dny, kdy z nebe pršel smutek

Mně se zase ten konec zdál výborný. Provokuje čtenáře k domýšlení, k otázkám, k sebereflexi. Moc dobrá povídka. ***

Podle mě nemá cenu sem dávat vědomě nedotažená díla. Proč raději nenapsat něco dotaženého?

Já bych to teda přepsat zkusil. A važ si cenných rad Marvina a Janiny. Jsou zadarmo a míří opravdu k jádru věci. To tady na serveru ani v životě není běžné.

Možná by to ještě chtělo v něčem doladit(nebudu se opakovat,už to bylo řečeno,nebo spíš napsáno)ale jinak se mi ta povídka moc líbí.:-)Zajímavý namět.

Při psaní jsi stručnější a stručnější, což je docela škoda. Chtěl bych vidět hlavní postavě do hlavy, cítit a vnímat jejich společné sbližování; stálo by za to se tomu věnovat. Takhle je to pro mě spíš příběh, než povídka. Každopádně se mi líbí myšlenka s chlebem, to je úchvatné :)

Jazyk vyprávění není nic zvláštního, ale čte se to plynule, nenarazila jsem na větší chyby nebo neobratnosti. Připomínky mám spíš k obsahu. Přijde mi zvláštní, že na začátku se poměrně dlouho věnuješ popisu toho, jak se hrdinka připravuje na to, co přijde, že třeba detailně popisuješ i budovu, do které se chystá vstoupit atd., ale na druhé straně okamžik předání dítěte a odchodu na vycházku zvládneš šmahem v několika větách přímé řeči. To je pro mě popsáno opravdu neuvěřitelně. Žena holčičku podle všeho vidí poprvé, dokonce si ani nejsou navzájem představeny, ani se nepokusí strávit s ní nějaký čas ještě uvnitř domova, aby bylo vidět, jak na ni dítě bude reagovat, a už si ji odvádí ven na ulici. Pro mě naprosto nereálné. Myslím, že by stálo za to odbourat v textu některé zbytečnosti (třeba zrovna ten rozvláčný popis budovy, a také to, že hrdinka má nějaké pochybnosti a obavy a za sebou asi trauma ze ztráty dítěte, by se dalo naznačit stručněji) a víc si pohrát s tím "oťukáváním" a postupným sbližováním těch dvou. Protože to je, alespoň jak já to cítím, nejdůležitější jádro celé povídky.

Já nevím, příběh je to pěkný, ale nějak jsem měl problém to dočíst. Asi tam chýbí něco co udrží čtenářovu pozornost.

Díky:) Přesně tohle jsem potřebovala, vždycky něco napíšu, a pak nemám sílu nebo náladu to po sobě číst. Dobrou kritiku aby člověk pohledal:D Jen k tomu poslednímu - vlastně celý příběh vznikl díky vyprávění naší učitelky (to o chlebu). Ale je to postaveno na příběhu o ženě, která jde do dětského domova - jde s holčičkou, kterou nezná. Jen se projít (už si neuvědomuju, jak je to možný, ale je nějaký program vycházek nebo tak něco), ale dívka se ven těší, ví, že s někým půjde. Nijak zvlášť jsem to nepromýšlela. Vážně děkuju:)

klidně i červenej, ale hlavně souhlas s nominací, protože se Ti vážně povedla.

Že bych se začala červenat? :D Nevím, co si o tom myslet, ale děkuji. (?)

není zač, rádo se stalo :c)

nominační avi do PM

Pěkný styl, takové nenucené vyprávění a přitom tam někde uvnitř je skytá síla. A mi se líbí jak nenuceně ji necháváš vykukovat zpomezi řádků. Ani nenutí k lítosti ani nenutí moc k urputnému přemýšlení - prostě jen a čistě sděluje. Sděluje a přitom se umí dotknout emocí, ale tak nějak, že nepřemlouvá, nevnucuje se. Moc se mi to líbilo. *

*