Stigmata sebelásky
Řekni mi, zrcadlo
v mlhách se ztrácíš
a v tečkách plesniviny
řekni mi
Ztraceným nymfám
Obrázky veselých dětí
v obálkách dávných lásek
Už nepočítám
svíčky nazmizelých dortech
Někde ve skalách
Myslel jsem
že to nedokážu:
Nikdy ne
snímat vdovám roušky z tváří
Taková perlorodka
Sedělas na dně v písku
kde z dálky nebe zebe:
vyškrábnul jsem to měkké
z tebe
Takový, jaký jsem, Annelore
Ty už se neptáš
po půlnoční apatyce
už netančíš
s bazilišky po ulicích
Nad Betlémem
V jesličkách na náměstí
viděl jsem
plaváčka
Made in PVC
Nůž v kalendáři
Prvního ztracence
Svátek milujících nemilovaných
Panenko svatá
s hlavičkou z porcelánu:
Jsem všední jako den
Sněžilo, víš.
Do rtů jsem sevřel vločku
letmo ji líbal mračný prach
hrála si
Pokaždé do věčnosti?
Slzy máš zcukru
pláču pepř
a oba chceme slané.
Všechny tvé lži jsou
Sympatikon
. jen, že se mi nezdáš
a přitom
v posvěcení meziprostoru
tápeme po tvářích
Do záclon krví...
Do záclon krví
píšu vzkaz
do jejich řídké látky:
Skončil jsem skokem do šera
Umrlčí podvečer
Skláním se
sluncem v nahlavníku
nad štítem prstů v modlitbách:
Perličko na mém milodaru
V lyře tančíš
Tak bosá
a tak
zvukotěsná:
Pár kroků od bolesti
Marasmus juvenilis
Ven z hrobů
ven.
Pro hlínu v ústech
kterou
Do nebe a zase zpátky
Sejmi mi z víček
otěže minulého:
Rád bych tě viděl
tak nahou jako kdysi
Symfonie pod košilkou
Nebudu tě svlékat
jak prut
z nějž výtryskem píšťal
nezazníš
Mandragora
Slepíš ten květ
jediným křídlem ptáků
a jejich let -
a jejich smrt -