Písmák melancholera
brouzdaliště temných stínů duše,dech marnosti je mým katem,v zrcadle noci setne hlavu suše,a tělo mé vláčet bude blátem,
mezi námi napne se bázeň,věčně mě drží na nitce a táhne,na usmíření ostnatou lázeň,a mysl má k ní bez zbytku zahne,
ta nevlastní, tenká a tvrdá,slunečním větrem kropená samota,odpoví, když zvídám: "Jsi hrdá. ",střepina v srdci tiše se třepotá.
provaz
jen šílenství je odpověď, a já už nemám otázek, brutálním sněhem rozstříknout barvu krve až odtáhnou andělé co přináší jen písně do selských bubnů z těch milovaných údolí staženou kůží jenž napnuta na posteli hraje si v pokoji beze stěn a oken s křídovými skly a obrázky na sešitu představ dětství a snů bez barev křiklavých i hluchých míst naplní můj zpěv a ráno mnohé vyzradí z utáhnutých myšlenek které ztratily význam kvůli hustotě blíže neurčeného těla jenž se tak sladce prohnulo v tom okamžiku zatmění a exploze aniž noční klid plyne dále jako proud v umělém korytě do bahnitého jezera bez ptáků svist křídel a žab skřehotajících mrazivě když není vidět nic jiného než měsíc. ctěl jsem Tě mít.
If nightswimming is there
potokz slz, v krvi zabydlená, v rohu duše skrytá, čeká čeká čeká a BODNE, rychle, ocel, přesně ví co chci zapomenout.
potěžkám myšlenku na ní pod řasou a okolo páteře se protáhne její silueta jako žraločí čelisti pootevřené dýky, těsné doteky bosé nohy. jen nevím, co toznamená. jako vždy se nic nestane, tak proč, v banku nejsou mince, ale prst tisknespoušť, nemám proč si stěžovat, ale kam bych měl jinam, cítím v chřípí nasládlou vůni slasti, která tak dusí při nádechu.