Písmák Něco o autismu
Moje dcerka není autík jen tak bez příčiny, zdědila to po mně, jen je na tom o trochu hůře. Takže vítejte ve světě vysoce funkčních autistů, já sama jsem Asperger - a je to zvláštní, pravdu o sobě jsem se dozvěděla, až když diagnostikovali mou malou dcerku…
Naučila jsem se stím žít, lecčemu nerozumím, ale naučila jsem se věřit, že tak má být. Náš svět je jiný a řekla bych, že čistější než vnější svět, je vnás více důvěry i naivity, dokážeme se uzavřít do svého soukromého mikrosvěta, dokážeme vést vnitřní monology i mluvit sami se sebou, protože je to pro nás způsob, jak řešit své starosti (prostě si je vsamomluvě rozpitváme a sohledem na své sebevědomí jim dáváme nový význam, aby se stím dalo lépe žít…). Od „pravých“ autistů se lišíme tím, že jsme sice naoko společenští, ale jen velmi těžko dokážeme najít ta správná slova, jak slidmi komunikovat, leckdy se naše pokusy o nějakou tu komunikaci zdají až nucené a nepřirozené.
Probuzení
„Pusinko moje, vstávej. “.
Zatřásla jsem peřinkou své malé šestileté dcerky, která očividně ještě snila nějaký ten sen o princezně, o které si nechala večer předtím vyprávět. Dominička ještě spala a pramínek delších světle hnědých vlasů jí zakrýval zrůžovělou tvářičku.