Písmák Strnul se tenhle den v mezinocí
Okraje otřepaných planěk, opršelé .
Zahrada bez konce.
"Zhasni obludo. " řval Miloš Prokop na svého syna,
ten rozsvítil na dvorku před domem sousedícím se zahradou.
Jan
Momenty v životě Janově, i tak by se mohl jmenovat tento obraz.
Jan se narodil v Moravské Třebové. Na malém dvorečku vzadu za hospodou si hrál pod kaštanem s víčky od piva, kterých se všude kolem válelo spousty.
Jeho otec byl hostinským a maminka kuchařkou.
Johan
Johan seděl na lavici ve stínu chlívku,
u strany dvorku polorozpadlého hospodářství, kde rostl vysoký pelyněk a jiný plevel .
Jednou za čas kolemjdoucí turisté pokyvovali z cesty za padající opukovou zdí. Oslovovali ho: Pane statkáři nebo Pane hospodáři.
Ve studni na provaze visela igelitová taška , lano bylo krátké, nedosáhlo do vody,
cesta vozem
pluji vozem karajinou
jako listy červeného čaje se vzdouvají v konvici, tak já se prodírám oceánem zeleným
cesta se přede mnou ztrácí na horizontu - ráda by končila, ale .
za okny mi dávají sbohem obrovské obličeje právě zralých slunečnic
text
Teoreticky vzato se vůbec nenarodila.
Ivanovna byla v naději.
Chodila jako mátoha od dveří ke dveřím celou dědinou.
Snad za to mohla vodka nebo ta horečka, co se ji tou vodkou snažila vyhnat, kdo ví.
pád
smutnění v koncích letních týdnů
prolínání zvuku sušiček chmele s řevem řadujících dvoukřídláčků
po krajích cest se povalují mrtvé plody hnijící - proměna do kvasu, hody, hody, sklizeň končí
ouou
zlehka snem se prodírám těsně před ránem vždy se počůrám
pak mokro pod sebou já mám
co jen moje milá s tímhle udělám
co nás dělí vlhko je
jak tato vlhkost málo vzrušuje
šmíračka
skulinou pozorovala jeho pohyby
motal se po místnosti, jako opilý
nebylo vidět, že má sluchátka, tancoval, jen v trenýrkách poskakoval po místnosti, při tom si četl knihu, garsonka, starý činžák, za dveřmi pavlač, asi někde u nákladovýho nádraží, skoro pod vysokou věží
bylo jí čtyřicetdva a šmírovala dírou ve zdi, v rohu, u litinového radiátoru, mladého souseda
u nás doma v panelovém domě bytě ve třetím
skoro zkvašený čaj s blyštivým okrajem hrnku
stojí na lince kontempluje s nedojedeným zbytkem suchých vajíček na talířku v půlce prasklém
opřená vidlička nahrbená nad okrajem dřezu jen nakukuje jak dole na dně se válí kdysi modrý hadřík
zmuchlaný do tvaru hrstičky jednoho poskoka v kuchyni jak s ním praštil v půli své práce
chuj
marníme osudy nejen dobrého vojáka
neznámý vojín dostal zase vyznamenání
není vám dobře
vstaň a nevrávorej rozestup rozskok rozmarýn
stáří pana Jaroslava
Když se Jaroslav narodil, byla venku ještě tma,
provází ho to celým životem.
Teď je mu dvaasedmdesát, nemůže moc do schodů,
ale na rovince, to se i za holkou otočí.
---
souhvězdí nikoho
hvězda v rohu sítnice tvého pravého oka
takhle přesně chci definovat místo kde bych chtěl žít
pořád mě nutíš k odírání tvého tělíčka
jindra vojér
skrývám se v listí
padlém listí plném hniloby
s pod listu dubu koukám na kolemjdoucí
hlavně na kundy mladých děvčat, které se chodí vychcat sem vedle cesty