Písmák Vojta
"Nechcete se potom přestěhovat. " zeptala se sociální pracovnice a něco si přitom zapisovala na arch papíru, který ležel před ní.
Manželé se na sebe podívali.
"Proč.
Konec léta
tráva mezi pražci
koleje zrezlé čekáním
poslední vlak dávno odjel do neznáma
a odvezl vzpomínky na letošní léto
Zítra už se nekoná
na nočním stolku jsi nechal rozečtenou knížku
a v koupelně holicí strojek s tupou žiletkou
když jsi odcházel
věděla jsem
Babička
Tvář posetá silnicí vrásek, ústa zatrplá bolestí, ruce s oteklými prsty položené v klíně. Pořád tě vidím, jak sedíš pod jabloní na jarním slunku ve svém oblíbeném šátku plným vybledlých květů, pod nímž se ukrývaly vlasy bělejší než sníh.
"Ještě jedno jaro, ještě jedno a pak půjdu za Josefem," řekla jsi tehdy a v očích se ti místo smutku objevilo smíření. "Ještě jedno jaro, víc už, Bože, nechci.