Písmák usínání II
nebylo si co říct-
celý svý životy zabalili do virtuálních realit
ticho se v jejím pokoji umocňovalo na třetí
odráželo se od zrcadel
pětadvacet střídavých
je tohle ještě poezie.
ten okamžik
uvědomění si že to bylo zbytečný
říjen se jim oběma vrýval do paměti
dva měsíce a jeden čaj
je tomu dva dny co spolu neusínáme a
já mám tendence
nezanevřít
ale navazovat
obyčejná rána
jako rána bez čaje
jsou zvláštní i pohledy na sebe
koupelnový kachlíky
padají na hlavu a
víno s příchutí s a m o t y
utíkáme v čase
k romantickým večerům
kdy se vstupný do hvězdárny
platilo vínem
u s í n á n í
v noci se k ní
tulit
zatím ještě z lásky
dotýkat se
Důkazy lásky
Holky jsou jak ovoce
- nejlepší je dozralý
dvě jakosti
----------------------------------------------------------------
dva měsíce a jeden koktejl
Vyrazil jsem do Brna. Pátej den v tý zavšivený Praze byl už k nevydržení. Vyrazil jsem do Brna.
Na jihozápadním okraji Prahy bylo k nevydržení, nedalo se spát, tak jsem si říkal, že se konečně prospím aspoň cestou.
tvá odporná samolibost
dovádíš mě k šílenstvímiláčku
takhle to dál nejde
zahrabat se do písku a
najít záminku proč už dál
Francouzský polibky
jaký by to bylo
v noci někde pod okolím
rozpadat se zimou
nechat se rozrušovat
(perspektiva) noFuture!
jsme kluci
pak muži
špatný a furt pryč
jsme holky
Dojezd
dojíždíš poslední pivo
dvě ráno
takže ať netípneš poslední šanci
dojet domů
Vědět jak na holky
v posteli spolu
už zase víkendovej stereotyp
ještě vlhká usíná ti na rameni tak
že i Titanik by si zaplaval