Písmák Scarlett Flame - Prolog
Jistě je na světe spousty lidí, kteří jsou poněkuď. zvláštní, se zvláštní rodinou, divnýmy „zvyky“ a poněkuď vyšinutým stylem oblékání, jistě. Ale šestnáctileté Scarlett to tak vážně nepřijde. Najít spřízněnou duši a snad i fajn kluka je pro ní tak trochu.
Scarlett Flame - Kapitola první
Jo, stává se to. Lidi Vás prostě odkopnout, jednosuše se na Vás vyserou, protože si najdou někoho užitečnějšího; nejlépe bohatčího, hezčího a chytřejšího.
Hele, když se nad Tím člověk zamyslí: dneska je každýmu u zadní části těla, kdo má co vevnitř, jde psrostě jenom o vzhled.
Je mi šestnáct, kamarádi nikde a spřízněná duše.
Scarlett Flame - Kapitola druhá
Byla asi tak půlnoc. Zase jsem si něco čmárala do toho mýho bloku, jsem naivní. Neumím kreslit, tak o co mi jde.
Tak jo, fajn.
Cestuj se mnou
Nasedni – třeba na kolo,
Rychle zašlapej -
Nohama zakmitej
V čase se posunem.
Schody.
Parkety. Já jsem jí říkala, že ho ty parkety jednou zabijou.
Moje matka, Karen, vždycky byla tvrdohlavá; vždycky.
Říkala jsem jí, že ty parkety kloužou.