Písmák Jarní déšť
Pršído temné nocipadají jedna za druhouvlahé krůpějemájového deštěJe tmaVšichni už dávno usnulijen já stojímza otevřeným oknema usmívám se vstřícchladnému vánkunaplněn pocityJen se tak díváma slyším hrát hudbutisíců kapekřinoucích se z nekonečnapadajících na asfaltvšední ulicetak náhle zkrásnělédotykem jarních vodVšude je tichožádný hluk nerušínádhernou melodiislzícího nebeA pak.
Závan větrumi přinesl do pokojejedinou kapkuslzičkuUtkvěla na mé rucetak nějak nesmělepohladil jsem jí očimaa z nich k té slzepřibyla druhájako dík za radostUž vždycky budu mítrád déšťpřipomene miTvé slzy
"Pohádka o spaní"
P o h á d ka o s p a n í.
Kdysi a kdesi byla pod lesem v podhůří vysokých hor vesnice. Docela malá a obyčejná, ale lidé v ní žili spokojeně a rádi. Přes les k horám vedla ze vsi úzká pěšina.