Jak jinak
V tmách
jsme jen dvě mihotajíci světla
které jako vlny
tříští se o sebe
Bludička
Utekla jsem před tebou
běžela jsem skrz
zdi moře a lesy
Vítr běžel se mnou
Chci_uverit
Můžu umírat
jednou za měsíc nebo
několikrát za den
jako člověk
Patolog
Hrabal se v mrtvých vzpomínkách
a ještě v mrtvějších citech
a já namísto toho
nosila k hrobu květiny
Díky brácho
Zažili jsme Vánoce bez táty
i bez mámy
fyzicky i niterně
jednou jsme seděli u prázdného
Amor Platonicus
Díval se na mě
jako bychom
prožili šťastný život
takový ten co je předtím
Po tvých láskách zůstanou jen stíny jejich těl
chlapi tě opouštěj
s vyřezaným
úsměvem Jokera
tvýho temnýho rytíře
Chtěla vidět, tak zavřela oči
To až na nás sáhne sám čas
nebude na co čekat
a nebude na co vzpomínat
bude zase
Dnešek po čtyřech letech
Jsou místa
kde by se hravě schoval
i ten tvůj výraz permanentního období deště
který si uměla jen ty
Teď bylo vždy silnější než čas
Nezbývalo nic jen čekat
než všechny cizí tváře
v zrcadle
se rozprší
Skrz slepou ulicí
Cesty
se pohřbily do ulic
proplétaly se a opouštěly
na hlavní třídě
Jen jedna z možností
Vzpomeň si
jak sis ji
poprvé vzal k sobě domů
krčila poupata
Potom si můžem šeptat co vidíme
Buď jak mý
rozladěný piáno
a prožívej semnou
ještě pár falešných tónů
Den, který nakonec čteš obráceně
den, který nakonec čteš obráceně
se propije
noční realitou
o který se ti ani nezdá
Poezie je nemít co říct
Pořád poezie
poezie
jakože víš ono ta poezie
není
Jedno ráno jedna bludička v její posteli
Dívala jsem se na něj
a za zády mu padaly hvězdy
Svět
mu umíral u nohou
Ujisti se, že ráno budeš v pohodě
Po tom co mu dáš kopačky
podotkne opouštím tě
_musel se cítit
jako chlap
Nežadoucí účinky vraťte do lékárny
Změna se nezmění
zůstává pořád stejná
taky proto se občas
cítíš jinak
Život nikdy nebyl víc než průsečík osob, času, místa a děje
15:24 obývací pokoj
Myslela jsem,
že jsem tě viděla hořet
když psala, že by chtěla
Je to jen mezi mnou a černobílou hmotou
Jsi
jediné srdce
z drátků a dřeva
co slastně
Zítra před třemi lety
Přecpalas mě samotou
a nechalas nedostatečně mrtvou duši
v pulzujícím těle
sólo pro mě
Dělám si srandu
Dřevo mi řeklo že
nemám s m y s l p r o l á s k u
že jsem o t u p ě l á
po krku
Co mě naučil život, naučila i základní škola
Když nám začaly růst prsa
smály jsme se klukům
že mutují v hlase
a oni nám založili klub protečených žen
Záloha na spotřebu tepla
Za lásku si rozum nekoupíš
ani to teplo
co si chtěla na zimu
Tak už
Absurdita
Tak jako
rozum nerozumí rozumu rozumem
cit necítí cit citem
tak
Nový příspěvěk
Zněl
jako průchozí ložnice
chlápek
co nechává p o U Ž I T Ý
POS lední
Pak za tmy
se podpalujem v ložnicích
s výhledem navždy
tak se prej projevuje láska
Hlavní vypínač
Chtěla jsem se opíjet
sama ve vaně
s pocitem
že bez toho
Žádný talent
Vmístnosti bez slunce
prsty se mi propadají
a domem se rozléhá
cosi jako hudba
Kouzlo noci
Kouzlo noci byť jako temnota
tma ti být tváří hezkou
smutek byť kousek promarněného života
ta báseň je básní tesknou
Na pospas
Prožít to
až do konce
napospas pasti
kde olupujem mrtvou kůži
Mikrokreativita
Odlesky
Vzpomněla jsem si na tebe
když jsem dávala prádlo do pračky
i když jsem dávala první tvé
a pak to mé
Sedativa
Už jsem našla všechna
vyhořelá hnízda v tvém bytě
kam chodím klidně
smočit si oči
Záchranáři
Myslela jsem na ty květiny
na věnované tóny
na stůl a milovaní
a na ty popadané lístky
Dám ti..
Slyšela jsem tlouct tvoje srdce
chtělo ven
jen
nešla jsem
Po skončení
Až po skončení
dáme si tu společnou kávu
zasmějem se mým slzám
tvému vzteku
Z povrchních zákonů II
Někdo se otáčel
a někdo si stačil
s krásou
za kterou bych se měla
Z povrchních zákonů
Kolem obchodu
spravovali chlapi chodníky.
Sedáváli na zemi
když si chtěli zapálit a vydechnout.
Pozůstatky
Listí dnes nemá žádnou barvu
asi proto jsi neřekl
že jaro
mi sluší víc
Na konci světa
Mami, vstávej.
možná jindy
říkám jí
chce si hrát tak skáče mi po hlavě