Písmák Výkřik do tmy
Mám chuť skákat po střechách,
pobíhat nahá v parku,
nejenom snít o neplechách,
co od mala mám v merku.
Odpočívat v pokoji
Zas vmyšlenkách bloumám,
obrysy mizí,
své představy zkoumám,
tělo jak cizí.
Řidič je blázen, vědomí je svině
Na zastávce stály desítky lidí čekající na tramvaj. Pomocí lehké parametrické rovnice jsem zjistila, že šance dostat se do tramvaje se blíží nule. Nikam jsem nespěchala, ale usoudila jsem, že čekat na další tramvaj by stejně nemělo smysl.
Použila jsem tedy osvědčený postup.
Mě nemusíš se bát
MĚ NEMUSÍŠ SE BÁT
Říci ne nemusíš se bát.
Co hrozného mohlo by se stát.
Fyzické násilí. Psychický tyran.
Snad až jednou
SNAD AŽ JEDNOU
1.
Sedí stařec, lety sešlý, nikdo se naň nepodívá.
Cizí hlasy vhlavě slyší, den se rychle připozdívá.
Bez komentáře
Přišla na místo evidentně první. Vlastně chodila první vždycky. Nebylo to úmyslné, byla to prostě jen další zvláštní věc vjejím životě, nad kterou se naučila nepřemýšlet. Rozhlédla se, jestli neuvidí některou ze známých tváří a když už chtěla obrátit svou pozornost zpátky ke stovkám rozšlapaných žvýkaček, jež tvořily na chodníku záhadné obrazce, vysvobodil ji ztrapného čekání její známý.