poblounění
Když vteřin hlas ztišil svůj zlověstný chór,
zůstalas sama stát, uvnitř té bouře,
tvé líci se nezjevil jediný pór,
však srdce, utápělo se vmdlé moře.
zatoulané srdce
Me srdce se bemocně poflakuje po ulicích města.
míjí spoustu cizích lidí.
někteří na něj šlápnou, někteří dokonce dupnou.
postupem času ho odkopali až k tvým nohám.
niterní počas
Jako letní obloha, mé myšlenky se bouří,
Když obnaží se do naha,
Jen do sraček se noří.
Jako jarní kapky deště, mé obavy se množí,
vlas
Když v ulicích svit pohasl, my zůstali jsme bdělí,
Však nikdo ani nehlesl, jen hmatat dál jsme chtěli.
Pevné hýždě, tu dvě ňadra, uchopil jak dveřní madla.
Jeho vroucí pohled, uvalil mě do sedadla.
mrtvá slza
Na hřbitově se rozléhalo tak děsivé ticho, že jen pláč jedné dívky se rozprostíral široko daleko. Dívka seděla na hrobě a rukama si otírala velké slzy. "Kam jen jsi mi zmizel. Co si jen bez tebe počnu… ani ses nerozloučil.
figurína
Moje tváře nemaj vrásky,
Moje srdce nezná lásky.
Prý něžný krásný cit,
Já též chtěla bych okusit.
Nevinná
Jak nevinný strom, zde tyčí se,
Matčina krev, stéká po římse.
Bodnutím matku zabila,
Svůj nůž ji do srdce vrazila.
ledový kamínek
Kolik srdcí zlomených,
Tolik bojů prohraných.
Spousta špatných vzpomínek,
A v srdci jen ledový kamínek.
sen?
Zase jen sním.
Vidím tvoji tvář…ale teď blíž než kdy dřív…
Nikdy ses tak nepřiblížil
Nikdy jsi neřekl to, co jsem chtěla slyšet…