Písmák Prstění zní jako plácání holubích křídel ve vnitrobloku
Přesně tak. Otevři ty svý oči. Kam bys spěchala. Seš líná píča.
O šeru
Zbývaly poslední chvíle tmy. Byl jsem vykloněný zokna a si říkal, že po týhle cigaretě se do toho pustím, ať už to mělo být cokoliv. Zavolám jí, napíšu jí, půjdu za ní na konec města, který byl tehdy už tak blízko, nebo si povlíknu peřiny. Spousta zásadních věcí, který nějak tušíte, že vbudoucnosti budou.
O srdci
Tělo měla alabastrový jako ty nejbělejší mrtvoly utopených albínů. Miloval jsem ho. Jeho půdorys a bokorys ze všech stran a ze všech úhlů. S každým pohledem a každým dotekem jsem si uvědomoval, jak neuvěřitelné je její tělo.
Už zase chodím do barů sám
Drinky jim nekupuju, protože nejsou děvky.
Čistý jsou ale jako kdysi jenom ony
- dole hladký a růžový jak líčka novorozeňat –
ve vaně si dělají klystýr a když to pak kněčemu je,
O knírovi
Seděla naproti mně vMHD. Četla knihu a byla krásná. Vjejím podání ovšem nebylo nic prvoplánového. Nebyla jako obraz malebné krajiny se západem slunce ani jako ty líbivé konzumní reprodukce.
O třech z nich
„Každý příběh je třeba chápat jako více než pouhý sled událostí; jako atom, jenž není tvořen toliko pouhými částicemi – ty by sami o sobě nic neznamenaly, nebýt energií vazeb, jimiž jsou pojeny. Neboť právě zenergie vzešel náš časoprostor, vněmž se naše veškeré příběhy dějí. Tak jest energie mezilidských vztahů oním fundamentálním hybatelem každého lidského života a bez jejího postižení tedy příběh vypovědět nelze. “ Tak pravil pravděpodobně nejvýznamější umělec a zároveň vizionář našeho města.
Před příchodem
Naše město bylo odsouzeno kpádu dávno před tím, než jsem do něj přišel. Bylo nemocné. Nákaza, která jej sužovala zabila vlidech naději a téměř zničila systém hodnot, který jsme ssebou nesli od chvíle, kdy jsme se před desítkami tisíc let vsavaně poprvé vzpřímili a naši předkové pohlédli na svět znové výšky a horizont se jim už nejevil tak vzdálený a nedosažitelný.
Město bylo nemocné dávno před mým narozením.
O marlene
„Snad je to tím, že mi bylo dáno prohlédnout celou tu frašku kolem tragičnosti lidského utrpení ve vší její obludné směšnosti už jako malému chlapci. Vživotě jsem už nikdy neviděl nic ubožejšího než tehdy vcirkuse. Po šapitó pobíhali, jezdili na těch svých jednokolech a pitvořili se klauni. Dokázal bych jim odpustit jejich vlastní ubohost, kdyby jí neznásilňovali medvědy.
První svítání
Pokud má večer končit nějakou násilnou bizarností, je snad jen málo lepších míst, kde jej začít než SM strip club. Ovšem přes veškerou mou zálibu vnejrůznějších perverznostech, jsem o existenci takového podniku vnašem městě neměl tušení, dokud mě do něj sama nezavedla.
Nacházel se vjedné ztěch opuštěných industriálních budov nedaleko centra města, kde hranice mezi částí oficiální a neoficiální připomínala svou ostrostí rozdíl mezi snem a bděním. Při vstupu nebylo nikdy možné určit, kde končí oficiální a začíná neoficiální teritorium.
Naše město
Musím se přiznat, že co do uspokojování jejích duchovních potřeb, jsem byl v podstatě impotentní. Proto se mohla, vzhledem kpovaze našeho seznámení, cítit podvedená. Společnost nejrůznějších umělců, bohémských básníků především, vyhledávala vexcesivní míře. Tvrdila, že je pro ni výzva odhalovat vjejich kryptických dílech hlubší pravdy o životě, jež nelze běžným jazykem vypovědět.