Kde prosvítá den
Kde prosvítá den
Markéta. O ženách vjejím věku se již často hovoří jako o dámách, a to ze dvou důvodů. Prvním důvodem může být vyjádření úcty, noblesy a šarmu, jakým žena disponuje a tím druhým je naopak eufemismus. Neradi bychom ženě pověděli, že její tělo, obličej i celá osobnost už nese patrné známky stáří a má daleko do přitažlivosti ženy zralého věku a ještě dále kpružnosti mladé dívky.
Hlava děravá
Zítra bude důležitý den, teď vrychlosti ani nevěděla proč a zjakého důvodu, měla zkrátka úplně jiné myšlenky. Rozvířené a divoké. Nebyla schopná je zkrotit. Lítaly si vté její pološílené hlavě a dělaly si, co chtěly.
Bolestně toužím
Bolestně toužím po tobě
abych v zápětí litovala,
že jsem tě kdy milovala.
Bolestně toužím řvát
Poslední ráno
Ráno se probudila a ještě stále cítila chuť jeho slin. Nejsladší chuť co zná. Spousta odpovědí na otázky, co ani nemusely být vyřčeny a stejně oba věděli, o co jde. Byli nazí a na zádech ji hřálo jeho holé tělo.
Beze slov
Smály se na mne
zornice klamné
a šeptaly,
co slyšet jsem chtěla.
Nedomyslet ani...
A vše kolem mne
napjatě dýchá
- já slýchým
z klidného ticha,
Jablečná
Vyzdobil sis mne jablky.
Říkáš mi, že vonívam po nich.
Ony mne studí na břichu
a ty mne lechtáš svými doteky,
Zabiješ mě a já ti to odpustím
Polepil jsi mne polibky
jak známkami dopisu
jenž pošleš
a nečekáš odpověď.
Jak v mdlobách
Jak v mdlobách
jsem na tebe hleděla,
a doufala
a čekala
Nevím co říct
Ticho, věčné ticho mne chlácholí,
mlčení hlučné k spánku ukolébá.
Slza za slzou se slévá,
v moře strachu a prázdna.
Rozloučení
Loučím se, posílám políbení
-nepíši Tvoje, žádná Tvá není.
Zavírám obálku, pošlu ji nevím kam
snad ke Zdi nářků a nebo do Nikam.
Má mě rád, nemá mě rád...
Jak lístky kopretin já rvu si vlasy,
poslední zbývá už na holé hlavě.
As se tím zbavuji povrchní krásy
a zbylý vlas, točí se hravě.
Mrtvá už...
Jak kudla vnořená do mého břicha
takbolí žití vedle tebe,
a naše Láska z těžka jen dýchá,
blízko už smrti je, na dotek zebe.
Motýl
Po louce běžím, utíkám
jen za tebou můj Motýli,
už natahuji síťku, už tě mám
ty zatřepetáš křídly a mizíš ve chvíli.
Zapomněl
Polibek můj nejdřív tě hřál
pak tvrdil si, že tě pálí,
netížil tě slib, kterýs mi dal
netížilo tě nic co jsme si dali.