Písmák Za zamlženým sklem
Za zamlženým sklem
zašlá vůně parfému
zlehka se toulá dnem
a vše kolem jen
Dna skleniček
Hned, co Matylda Evansová sejmula ze svých očí saténovou masku na spaní, zvedla sluchátko telefonu ležícího na nočním stolku. „Ach Helen, drahoušku, jak ses na ten tvůj slavný den vyspala. “ zašvitořila něžným hlasem ke své sestře. „Ale to je normální, že jsi nervózní… to víš, že to bude úžasné… ale prosím tě, vtěch bílých šatech budeš do-ko-na-lá… ne, ne bílá je skvělá vkaždém věku…dobře, už se jdi nalíčit, pa.
Spolek čtyř mrtvol
Vkavárně seděl u stolku číslo 5 muž vhnědém svetru a vyťukával na svém šálku rytmus potichu hrající hudby. Zvonek u dveří zacinkal, do kavárny vešla žena. Zplihlé vlasy jí sahaly po ramena, skruhy pod očima vypadala unaveně, ale i přesto velice energicky přikráčela ke stolku.
„Ty jsi přišla, to jsem ale nečekal, Alice,“ přivítal ji muž.
Kolonie č.17
Vincent
23. 9. 2253, článek první
Když jsem poprvé spatřil Mars, byl jsem překvapený, jak podobné je to tady Zemi. Ne Zemi, jakou jsem znal, ale té staré Zemi, co jsem nikdy nezažil a znal ji jen zfotek.