Zamyšlení
Myslím, že bych byla dobrá raperka
Nebejt hysterka.
Nebejt toho, že píšu básně
A díky utrpení
Ahoj, mé jméno je rakovina
AHOJ, mé jméno je Rakovina.
Vaše pokřivená mysl je má domovina.
Zvrácená mysl.
Jsem všude tam, kde úsměv zkysl.
Má vlastní zeď nářků
Prý mě nemůže nikdo mít rád,
však já necítím klidem chlad,
vnucuji se snad.
Dávám všem lidem trochu svého štěstí, lásky,
Nejsem moc vyspělá
Pominu-li chlad, který neustále cítím
jsem láskou rozpálená do běla.
Tím chci říct:
Nejsem moc vyspělá.
Při pohledu do Tvých očí
Při pohledu do Tvých očí
směřuji ke rtům Tvým,
v hrudi mě hřeje, jiskra skočí,
na to není třeba hledat rým.
Láska netopýří
Myšlenky ti trochu zvíří,
že cítím lásku netopýří.
Saji krev svých mazlíčků,
pak jsou bledí na líčku.
Snažím se být dospělá
Přizpůsobuji se životu.
Snažím se být dospělá.
Nač vzpomínky,
když je snáším plačky.
Básníkem
Básníkem výkřiku,
není mi veselo,
tvářím se při křiku
stejně jak kyselo
Jsem vytěžená jak uranovej důl
Jsem vytěžená
jak uranovej důl,
je mě sotva půl.
Je ze mě vytrháno
Vytrhám ze zahrádky všechno kvítí
Vytrhám ze zahrádky všechno kvítí
pro neuspořádanost mého bytí.
Zatáhnu závěsy když je krásný den
to proto, že jsem magorem.
Polykám zpátky
Vlastní hnus
polykám zpátky,
na slepice flus,
vlastní zvratky.
Ten pocit
Ten pocit
při jakékoli potřebě
nejde rozepnout pásek,
ten pocit
Platonica
Ty, jenž jsi smyšlený
proč nejsi u mě, u ženy.
S problémem vnitřním větším jak zeměkoule.
Proč nemůžu se k tobě choulet.
Ten vzkaz mám napsaný i na svých rtech
Ve svém pokoji
při zapálených svíčkách
mám cosi napsané
zespodu na svých víčkách.
Pokání
Medituji, piju a jím,
přemýšlím o Bohu,
přemýšlím o sobě a vím,
že dál žít v té lži nemohu.
Potrat dětství
Potrácím své dětství
-mám ho jen ve svých snech.
Občas se však dětsky chovám
- zvlášť když jsem na plech.
Chtěla bych Vám říci
Chtěla bych vám říci
že mě bolí vplíci.
A závadu mám skrytou
kudlu vsrdci vrytou.
Agrese smutku 2
Agrese smutku jsou
krvavé klouby a na dlani
to co jsi měl
včera ksnídani.
Antiprostor samoty
O snídani v peřinách
nechám si zdát
když tě budu proklínat.
Ve snu o kentauru
Tisíce životů
Žiji tisíce životů
a ten můj mi vlastně uniká.
Mám pro všechno nadšení a tisíce snů
však realita do nich proniká.
O lásce
Ženu se býti žena
ani ne z půlky svatá,
ač na pranýři přemožena,
zvládla bych spoutat kata.
Žijme sen naší planety
Ztraceni v sami sobě
hledáme své vlastní já.
O bezesných nocích kdy obracíme se jak v hrobě
zapomenout na minulost- se dá.
Život složen z radosti
Beďary
a dluhy kam se podívám
a stejně si s někým milým
další pivo dám.
Srdéčka nosím na svém těle
Srdéčka nosím na svém těle
neumím je nosit uvnitř těla.
Tím se necítím zrovna skvělá,
vím, že jinak bych to dělat měla.
Pohřeb mého já
Jsem na vlastním pohřbu,
a přitom pozůstalá,
jsem na vlastní svatbě,
a přitom se nevdávám.
Přiopilá jitra
Chtěla bych Vám povědět
proč je lepší nevědět.
Podělit se o špínu svého nitra.
Znáte ta špinavá přiopilá jitra.
Touha
Odjakživa mám tu touhu
namočit si hlavu v louhu.
Omotat se drátem ostnatým,
nechci bejt krásná jako ostatní.
Poezie
Poezie nemá právo
dělat mi mizerně a říkat mi krávo.
Co má jít nahoru- z kopce jde
a literatura faktu. Ať si nasere.
Mé vlasy černé
Mé vlasy černé
růžové bývaly.
Má podstata má barvu pořád stejnou,
pod očima mývaly,