Písmák Ledley
Bude 6 hodin ráno. Černá limuzína veze Ledleyho Kinga, mírně podnapilého,
z další seance černých, dobrovolně zavržených autorů, v podvečer píšících o bohémských radovánkách,
krvi a násilí,
aby se v noci přesunuli do podniků s pověstí horších, než mají oni sami. Chlastali nejlevnější místní vodku.
Veletržní 55
S každou slečnou, dívkou, dámou jsem si napsal 10 romantických esemesek. Proto po našich devíti vidím to číslo všude;
jdu vsadit do loterie; zatraceně nešťastných deset, ani tady jsem nikdy nevyhrál;
deset těl na nábřeží bez vlastní touhy
jen przněné tuší opilců. Desítkami na desátou opilců, kteří tady za bezluní korzují, hledajíce svou hrají skřínku,
Sonet červencové noci
miluji tě, když píšu sonety
jen tehdy si přijdu schopen
vždyť mohl by chlapeček z roboty
vyznat ti příběh přepsaný polem.
5. báseň
letní vánek
vichřici probudí v minutě
rty na dotek
podobají se Atacamě
tmavomodrá
doufám vbřehy tajemné,
kam světlonoš dosedne.
s lucernou na pláži času
písky protkané.
pastevec
jak půlnoční míza koluje tělem
když pohání stádo slíbeným světlem
hlavu vstříc Měsíci skrytému mraky
a okem slepým k hvězdnému prachu
poslední paprsky
chladný ranní kotouč ostří mé neklidné snění
azurový osten nechal uvnitř hlavy šrám
osten voku modrém pohled na vetřelce změnil
místo matné šedi přitažlivě stříbřitá